Kvartet Cirilic, jehož název čerpá ze slovanského původu většiny členů skupiny a přímo odkazuje na jména dvou z nich, holandského tenor saxofonisty, flétnisty a pianisty Cyrille Oswalda a kytaristy Kirilla Yakovleva, usiluje o spojení hudebních tradic východu a západu. Kapela, která má za sebou debutové album A Golden Age a chystá se v dubnu vydat album druhé, hledá inspiraci nejen ve folklórní, ale i vážné hudbě, a to zejména ruském pozdním klasicismu a romantismu.
Cirilic představili směs energických výbušných jazzrockových riffů, ostrých groovů i košatých melodií s nádechem východoevropské a východní hudby. Na jejich vystoupení vynikaly nejvíce nečekané změny, které posluchače rázem vytrhly ze zasněné nálady a uchvátily je pořádným rockovým nářezem ve stylu kapel King Crimson nebo Mahavishnu Orchestra. Na těch měli velkou zásluhu bubeník Dušan Černák a kontrabasista Tarash Voloshchuk, kterým to společně neuvěřitelně šlapalo a kteří zároveň dodávali Yakovlevovi a Oswaldovi při sólech nejen oporu, ale i zajímavé podněty.
Po pauze a mírně zdlouhavém nazvučení rozvířil atmosféru v klubu Oran Etkin. Tento izraelský klarinetista a basklarinetista žijící v New Yorku rád obráží všemožné končiny světa, kde se inspiruje místními hudebními vlivy a vstřebává je. Jak sám během koncertu posluchačům pověděl, jeho album Gathering Light vznikalo právě na cestách po celém světě, během nichž měl možnost improvizovat s místními muzikanty a postupně sbíral hudební materiál a přetavoval ho do skladeb alba. Místo předem definovaného konceptu se tedy album utvářelo až během turné a při koncertu v Jazz Docku rovněž neopomněl zdůraznit, že nechce, aby jeho trio mělo stálou sestavu právě proto, aby ho mohli vždy ozvláštnit muzikanti z místa, do kterého právě zavítá.
Přestože internetové stránky Mladí ladí jazz inzerovali, že Etkin přijede se severoamerickou verzí tria, basistou Benem Allisonem a bubeníkem Nasheetem Waitsem, za bicí se nakonec posadil všestranný slovenský bubeník z Cirilic Dušan Černák a na kontrabas se představil rodák z Texasu Marcos Varela. Ačkoliv Černákovi nelze po technické stránce zhola nic vytýkat, ve feelingu a hráčské invenci má ještě drobné mezery. Například hned při prvním basovém sóle zbytečně „tlačil na pilu“ a hnal rytmus do beatu místo toho, aby jen basistovi poskytoval decentní oporu a jemně zdůrazňoval rytmicky nosné momenty sóla. Varela, jenž mimochodem slaví úspěchy i na poli filmové hudby, měl zase tendenci svá sóla dost natahovat, což je sice v omezeném nástrojovém složení tria pochopitelné, ale místy se nedařilo ubránit dojmu, že již vaří z vody.
Většina představených skladeb pocházela z Etkinova alba Gathering Light z roku 2014, včetně „Taxi Man“, „Gambang Suling“ a „Takeda“. Zaznělo i pár ochutnávek z Etkinova novějšího alba What's New? Re-Imagining Benny Goodman, v němž vzdává hold této klarinetové legendě swingové éry, jako je například skladba Jellyho Roll Mortona „King Porter Stomp“. Triu to ale nejvíce slušelo v pomalejších hiphopových groovech, kdy si kontrabas přitakával jak s bicími, tak s hutnějšími tóny basklarinetu.
Oran je rozený vypravěč, a tak každou skladbu doprovodil komentářem a nastínil její pozadí. Jeho sóla mívají rozbujelou narativní strukturu a i když si občas odskočí na vedlejší dějovou linii, vždy se vrátí k té hlavní a dokončí ji. Etkinův rukopis je dobře čitelný a zábavný, což může leckterému posluchači imponovat. Jeho hudební projev je především záležitostí výrazovosti a přímosti a na experimentování mu již příliš prostoru nezbude. Etkinův hudební projev bohužel zároveň nedovolí posluchači domýšlet si, co v něm zůstalo nevyřčeno, vychrlí na něho všechno rovnou a často si při tom pomůže nejedním klišé.
I přes poměrně dlouhé zvučení se bohužel koncert Orana Etkina neobešel bez menších vad na kráse. Etkinův klarinet zněl ve výškách příliš přeřvaně a zvuk kontrabasu byl zase v určitých polohách zkreslený. I přes tyto menší nešvary druhý večer festivalu nabídl dramaturgicky promyšlený a vzájemně se doplňující program založený na důmyslném propojování a mísení hudebních tradic, což nebývá vždy samozřejmostí.
