Rodinná skupina The Kelly Family se stala pro celý svět legendou. Jejich rytmy jen stěží dostaneme z hlavy. Nenávidění i milovaní sourozenci však svou společnou kariéru ukončili a nyní se věnují sólovým projektům. Do Prahy tentokrát přijela Patricia Kelly a přivezla s sebou Songs & Stories Tour.

Sál Martinů Lichtenštejnského paláce není nijak velkým prostorem, avšak jeho krása a akustika z něj dělají místo, na jakém by chtěl snad každý muzikant vystoupit. Slibovaná komorní atmosféra tak neměla být připodobňována k táborákovému posezení, ale spíše k maličkému obřadnímu místu, v němž se snoubí láska a emoce.

Krátce po osmé hodině večerní Patricia vstoupila se svým kytaristou Christianem na pódium. V tom okamžiku se něco stalo. Převážně dámské publikum zapomnělo, kým je, nebo bylo. Desítky osobností splynuly v jednu jedinou, Patricia zavřela oči a z jejích úst se spustil vodopád nádherných tónů. Z jejího hlasu dokonce vymizelo prazvláštní vibrato, kterým se prezentovala ještě za dob The Kelly Family.

Téměř vyprodaný koncert nesl přívlastek akustický. Kromě zpěvu tak bylo možné slyšet pouze akustické kytary, buben a perkuse. Patriciino boom boom první skladby podpořil právě buben. Při těchto tónech jako by se tlukot srdcí všech přítomných sjednotil. Srdce v tento okamžik bila pro jedinou věc – pro hudbu.

Pokud se člověk podíval na pódium, připadal si jako v pohádce. Pokud se však jeho zrak obrátil do hlediště, mohl by lehce uvěřit, že se nachází v obrovské hale na koncertě pro tisíce lidí. Slečny měly pomalované tváře, v rukách držely vlajky své země a nadšeně mávaly. Kromě českých posluchačů se totiž v Sále Martinů objevil nespočet cizinců. Příznivci Patricie Kelly pocházeli ze Slovinska, Slovenska, Chorvatska, Polska i Skotska.

Podívejte se také na fotogalerii z celého koncertu

Během večera zaznělo mnoho skladeb, které poskládané za sebou vyprávěly příběh Patriciina života. Zazněly písně jako Like a Queen, Secret Heart of Jesus, No One but You, It’s OK Now nebo Please Don’t Leave Me. Při tónech těchto skladeb se člověk bál i nadechnout, aby nezlomil vytvořenou atmosféru. Každý tón byl velmi silný, Patricia ho prožívala, a otevřela tak svůj svět i svým příznivcům.

Jak už název turné Songs & Stories napovídá, k písním vždy patřil také nějaký příběh. Od vážnějších témat, jako bylo osamění, zármutek nebo stěhování, se zpěvačka dostala i k veselým historkám o mrtvých krysách v posteli, jež jí tam zanechávali její bratři, nebo o pravidelných nočních toulkách, při kterých kradla čokoládu. „Život je jednou nahoře, jednou dole. Tak to je a o tom je i můj příběh,“ nechala se slyšet Patricia.

Jako by se na pódiu střídaly dvě zpěvačky – dospělá žena plná dobrých i zlých zkušeností a dívka s neuvěřitelnou energií a pozitivitou. Patricia Lichtenštejnský palác zvedla ze židlí a roztančila všechna přítomná těla. Skladba Explosions se proměnila v La Bambu, Patricia odhodila kytaru, sestoupila z pódia a vytvořila se svými fanoušky hada, se kterým protancovala celý sál.

Patricia na pódiu čarovala 

Zpěvaččin hlas skutečně zaslouží uznání. Nádherné hloubky i výšky, zajímavá barva, cit. Její zpěv zněl krásně ve všech polohách. Nad neskutečně velkými rozdíly v dynamice a perfektní intonací lze jen smeknout klobouk.

Jednoznačně nejhlubším momentem koncertu byla skladba Hiroshima, I’m Sorry, kterou napsal zpěvaččin otec. Patriciina slova se vrývala po písmenkách do hlav všech přítomných. Lichtenštejnský palác se otřásal pod neskutečným náporem emocí. Každá vteřina jako by byla právě vybuchující sopkou, jež chrlí lávu a nechává ve svědcích nesmazatelné stopy. Zprvu oněmělé publikum se přidalo k Patricii a začalo zpívat s ní. Zvuk kytary se zmírnil na minimum, zřetelné byly jen údery do bubnu. Hlasy všech přítomných se spojily a vytvořily armádu bojující proti nespravedlnosti. Dokonalá akustika hřmějící hlasy podpořila. Nabízelo by se dodat, že člověk měl husí kůži, ale to, co přítomní při skladbě Hiroshima zažili, se s husí kůží nedá vůbec srovnávat.

Lichtenštejnský palác byl tento večer světem ve světě. Na koncertě jako by se zastavil čas. Emoce, energie a hudba se staly společným jazykem, kterému každý rozuměl. Patricia na závěr zazpívala svůj hit First Time, následovala autogramiáda a posluchači se rozešli do chladné březnové noci nabití nepopsatelnými pocity a hlubokými zážitky.