Celá akce vznikla díky úsilí dvou mužů, Davida Vaňka a Jana Rezka. Oba šli do plných a nedělali kompromisy, aby taky ne, když se jednalo o jejich společný absolutorní koncert. David zakončuje na konzervatoři Jaroslava Ježka obor rocková kytara a Jan dirigování.
Večer otevřela poděbradská speedovka Rimortis. Hned na první pohled jich bylo nějak méně, než obvykle. Teprve po chvíli hledání byl bubeník Honza Kozák nalezen uvězněný v plexiskle vzadu za prostorem pro orchestr a sbor. I přes takto ztížené komunikační podmínky jela banda jako jednolitý celek.
Kamera, klapka,…
Po krátké pauze nastoupili Nightwish Revival, zpočátku bez orchestru, pouze v klasické pětičlenné sestavě. Bylo vidět, že některé písně byly nazkoušené velmi dobře, některé méně. Zhoršená komunikace s bubeníkem vedla k občas úsměvným momentům, ale s takovými drobnostmi se počítá vždy. Navíc je mnohem jednodušší hledat chyby, když zná člověk originál nazpaměť, než když jde na kapelu, kterou dříve neslyšel.
Velmi pozitivní byl fakt, že se kapela nesnažila klonovat Nightwish přes kopírák, party byly jemně přearanžované, akorát klávesák chvílemi přearanžovával až moc. Skoro to vypadalo na čistou improvizaci a kapela měla co dělat, aby se s jeho úpravami zvládla synchronizovat.
Podívejte se také na fotogalerii z celého koncertu
Na některé písně se jako hosté dostavily dvě slečny, flétnistka a houslistka, což skvěle doplňovalo atmosféru skladeb. Co však bylo méně šťastné, byla volba zpěváka. Steely je možná dobrým imitátorem Ronnieho Jamese Dia nebo Roba Halforda, na pana Hietalu ale zdaleka neměl.
Oproti tomu zpěvačka Eliška Gattringerová podávala precizní výkon. Show si evidentně užívala a jela na sto procent. Nesnažila se imitovat Tarju, naopak dala písním vlastní nádech.
Naprosté šílenství ale předváděl „pan řídící“, David Vaněk. Dával do koncertu naprosto vše, vypaloval sóla, ze kterých by Emppuovi běhal mráz po zádech, skvěle komunikoval s publikem, prostě jel až na doraz.
Třikrát sláva zvukaři
I přes totální zápal se mu podařilo vést chvílemi soukromou válku se zvukařem. Po příchodu orchestru a sboru otočil volume o kousek doprava a celá symfonie zanikla v dunění kytary. Zvukař v průběhu prvního společného songu hlasitosti vyladil a vše znělo dohromady fantasticky. Tento proces se ještě asi dvakrát opakoval.
Sbory byly ze začátku také dost zapadlé, ale po nějaké době se i je podařilo srovnat se zbytkem. Výsledek zvukařova snažení se nedá označit jinak, než naprosto monumentální. Bez jeho perfektní práce by se vše zvrtlo jen v chabý pokus a beztvarou kakofonii. Když bylo vše, jak má být, rozběhla se akce na plný plyn a obecenstvo bylo naprosto vtaženo do dění na pódiu.
Dvě hvězdy večera, jeden s kytarou, druhý s taktovkou v ruce, jistou rukou vedli celý ohromný ensemble kupředu. Jejich vášeň pro hudbu a energie nakazila ostatní. Houslisti v pauzách bubnovali smyčci, dechaři headbangovali s trubkami…prostě akce, jak má být.
Vady na kráse
Na konci celého setu se k souboru připojil i DJ, který naštěstí většinu času nebyl slyšet. Tento experiment nebyl vůbec nutný, akorát celé vystoupení shazoval. Stejně tak poznámky basáka o přídavcích, které patří možná do vesnické zábavovky, ale ne na akci takovéhoto formátu. Závěr si Nightwish Revival dost zkazili tím, že místo završení celého večera monumentálně s orchestrem, dali naprosto nepřipravenou Wish I Had an Angel, navíc opět se Steelym.
I přes tyto nedostatky, převážně organizačního charakteru, se jednalo o velkolepou a nabitou show. Něco se povedlo více, něco méně. Jisté však je, že dva muži, kteří přišli s tímto ambiciózním plánem, mohou slavit velký triumf.
Každý fanoušek si v SaSaZu prožil nezapomenutelné momenty. Orchestr, sbory, skladatelské mistrovství Tuomase Holopainena a neuvěřitelné výkony hlavních protagonistů, to vše vytvořilo úžasnou atmosféru. Zbývá snad jen vyslovit otázku, která visí ve vzduchu: Kdy bude další akce?
