Dramatické loučení se zdaleka nekonalo a nebyl k tomu důvod. Kapela se sice již potřetí smrskla, tentokrát pouze o polovinu, mašinka NiceLand však jede dál. Jak dříve avizoval frontman Michal Motyčka, hodlají nyní s basákem Přemyslem Černíkem zapracovat na novém materiálu a zacílit směřování formace do konkrétního bodu. Jakého? Zpěvák prozatím zarytě mlčí. Jedno ale zřejmé je: Motyčka líčí pasti na klavíristu. Že by se po svižnější, rockovější desce God Has Her Ways navrátil zpět k intimnějším, popovějším melodiím?
Můžeme jen spekulovat. Nutno ovšem podotknout, že by si tím znovu otevřel brány do sobě přirozeného světa. Vnitřní introverze, emocionálnost a tíživé vibrato, jež se bezostyšně zarývá pod kůži – to je Michalova obchodní značka, vrozená dispozice, půda, na které stojí jistě a neochvějně. A publikum mu to dává značně najevo. Pokud došlo k citovému propojení mezi ním a diváky, pak především u intimně laděných skladeb z prvotiny Little Black Book. Emoční lavinu, kterou dokáže během Lost In Encryption či Come On rozhýbat, totiž Motyčka směřuje s matematickou přesností přímo na srdce.
Černokněžník je to vskutku velkolepý, leč ne všemocný. S nástupem rockových skladeb z alba God Has Her Ways a svižnějšího rytmu se zdálo, jako by pozbyl trochu své přirozenosti a jistoty. A že jim v backstagi došlo víno, jak frontman s lišáckým úsměvem nadhodil, nikoho neomlouvá. Příznivci při pružnějších písních zůstávali chladnými, což může být pro Motyčku signál. Nicméně mediálně známé singly jako Sleep At Night nebo We Know Better sympatizanty dostatečně navnadily, a zajistily si tak sborový refrén.
Sexy chlápci, jak zněla část podtitulu večerní show, nikdy nekončí bez přídavku, a proto se za doprovodu synchronního hvízdání vrátili. Nejprve tedy jen lídr formace, aby svým něžným brnkáním vyostřil kontrast s valící se explozí. Nad Rock Café se stáhla mračna, ozvalo se tiché zapraskání, s hudební kulisou New Manifesto v zádech napochodoval Kay Buriánek ze Sunshine. Zatímco černokněžník metal blesky, Snajpr Ká svým energickým zásobníkem dráždil publikum. Doplňovali se vskutku perfektně, ostatně na loňském společném turné spolu strávili dostatek času. Dozněly poslední tóny I Won´t Give In a za starými NiceLand nadobro zaklaply dveře.
Předskokani Rara Avis zazářili s death-popovým leskem
Dnes již dvoučlenné uskupení své síly aktuálně soustřeďuje kolem nové desky, která by měla vyjít letos na podzim. Stejné plány spřádají i jejich předskokani Rara Avis, jejichž druhá studiovka se pomalu, ale jistě rýsuje. Pražská čtveřice zahalila všechny přítomné výsostným death-popovým rouchem, jež nevídaným leskem zaslepilo zvědavé příchozí. Drásavý tlak a napětí s nekonečným dosahem propůjčuje písním jasnou, osobitou tvář, kterou tvaruje především mocný hlasový fond frontmana. Slušely by mu i rozlehlejší prostory, v nichž by dosáhl magické ozvěny, a obestřel tak okolí posmrtnou iluzí.
Zvuk předskokanů britských Hurts či The Subways je nepochybně dozdoben pudrem světovosti. Sousloví Rara Avis si proto pečlivě zapamatujte.
