Koncert začal s akademickým patnáctiminutovým zpožděním. Dvořákova síň byla až na pár zadních řad zaplněná a čekalo se už jen na poslední příchozí. Když se po zhasnutí světel objevili na pódiu očekávaní umělci, strhl se velký potlesk. Trio začalo bez úvodního slova hned hrát. Jako první zazněla skladba Beyond, což je úvodní píseň nové desky. Ta nese název From Darkness a vyšla 9. února tohoto roku. Je na ní uvedeno jedenáct skladeb. Všechny, anebo alespoň většina z nich, zazněly na koncertě pořádaného agenturou Jazz Meets World.

Trio po úvodní písni přešlo do skladby Abie, v níž byl prostor pro opakující se riff hraný pianistou Nitaiem Hershkovitsem a pro různé typy doprovodů bubeníka Daneila Dora. Ten uprostřed skladby položil paličky a doprovázel spoluhráče tleskáním a údery o své tělo. Patrná také byla práce s dynamikou, kdy trio jako jedna osoba citlivě přecházelo z tichých pasáží do vygradovaných.

Následující skladba Halelyah začala melodií hranou klavírem v unisonu s kontrabasem podpořenou groovem bicích. Zde se našel prostor pro škálu různých zvukových barev vytvořených například tím, že Cohen hrál chvíli smyčcem či že bubeník Dor zaměnil paličky za metličky a špejle. Vzniklo tak zajímavé zvukové prolínání jednotlivých pasáží tvořících píseň Halelyah.

Prohlédněte si také fotoreportáž z koncertu

Po následující skladbě se Avishai poprvé chopil mikrofonu a promluvil k publiku. Poděkoval za přijetí a uvedl, že většina skladeb je právě z nové desky From Darkness. Pro odlehčení přidal omluvu za to, že mu chybí knoflík na košili. Následovala intimnější a klidnější Ballad For Un Unborn, při které se trio vystřídalo v sólech. Zajímavé bylo, že publikum bylo natolik pohlceno, že se neodvážilo celkový dojem rozbít potleskem, a tak si ho nechalo až na závěr skladby. Zvuk v sále byl vyvážený a decentní. Vše bylo slyšet tak akorát, ve srovnání s ostatními koncerty nebyl zvuk nijak zvlášť hlasitý. Scéna byla také příjemně vizuálně doplněná o barevná pozadí za hráči.

Za polovinou

V druhé části začal koncert gradovat, bylo to hlavně díky skladbám založených na rychlejších riffech hraných častokrát kontrabasem a pianem unisono, též ale díky sólům, kterých oproti první půlce přibylo. Trio v každé živější písni sršelo svou blízkovýchodní náturou, jež vygradovala v závěrečné písní Amethyst. V ní dostal prostor bubeník Daniel Dor. Tomu se podařilo přivést publikum skvěle vystavěným sólem do varu a nadšení. Při následném klanění diváci tleskali ve stoje a vyžádali si přídavky.

V přídavcích se Cohen představil jako zpěvák. První píseň El Hatzipor v překladu To the Bird zazpíval pouze v doprovodu klavíru. Po ní přešel k anglicky zpívané písni a na závěr trio rozjelo taneční téma á la Kuba. Po něm si Avishai se spoluhráči znovu vysloužili potlesk ve stoje, což využili k tomu, že se vrátili ke svým nástrojům a řekli lidem, aby tančili. Po druhém návratu trio zahrálo rychlou verzi standardu Autumn Leaves. Nadšení ale neustávalo, a tak se umělci vrátili ještě jednou a zahráli známou skladbu Remembering.

Koncert skončil před desátou hodinou večer a zanechal v lidech krásný, hluboký zážitek. Ten nemohl zkazit ani nepříjemný déšť, jenž neminul žádného návštěvníka Rudolfina.