Před samotným koncertem její kapely vystoupil ovšem ještě vítěz letošní soutěže Jazz Fruit – polská skupina Weezdob Collective. Ta o svých kvalitách v Jazz Docku přesvědčila již před týdnem, kdy porazila jak českou, tak i německou konkurenci. Zde si tak již její hudebníci mohli vychutnat své vítězství.
Weezdob Collective zaujali kompozičně propracovaným autorským repertoárem, který byl postaven na jazzrockových postupech. Mimo autorské skladby došlo i například na povedený cover od Thelonia Monka. Hvězdou této části večera se bezesporu stal hráč na foukací harmoniku Kacper Smoliński, který se nebál jít do divokých poloh s chladnou sebejistotou. Jeho nasazení a energie byly zkrátka ohromující.
Čtěte také: Marcus Miller zaslapoval v Roxy
Poněkud možná mdlý dojem z kytaristy Piotra Scholze, jehož trochu únavná prstokladová sóla příliš zájem nevzbuzovala, vynahrazovala technicky zkušená a hravá rytmika, kdy jak bubeník Adam Zagorski, tak i basista Damian Kostka drželi tempo ve smrtonosném rytmu. Zaujal rovněž stoicky klidný saxofonista Kuba Marciniak. Ten možná nezazářil ani tak sóly, jako spíše svými kompozicemi, jež pro Weezdob Collective napsal. Kapela předvedla opravdu dobrý výkon, a zaslouženě převzala ananas jako symbol vítězné Jazz Fruit. Diváci nyní mohou být zvědavi, co za vyhrané peníze ve studiu v Hostivaři již snad brzy natočí.
Vrcholem večera a zároveň posledním účinkujícím festivalu Mladí ladí jazz se stala již zmíněná rakouská zpěvačka a klavíristka Susana Sawoff. Se svým triem ve složení Christian Wendt (basa) a Jörg Haberl zahájila v deset hodin večer své vystoupení, pro které si připravila nejen setlist ze svého debutového alba Wrapped up in a Little Sig, ale rovněž i skladby ze svého chystaného alba nového – Bathtub Rituals, o němž během večera sdělila, že skladby vznikly ze společných chvil v koupelně s jejím partnerem. Hnidopich by řekl, že některé skladby podle toho také dopadly.
Po poměrně divokých Weezdob Collective tak přišla žánrová změna, neboť Susana Sawoff představuje spíše jazzový mainstream, kdy její popově laděné písně čerpaly jak z jazzu, swingu, tak i popu či částečně taneční hudby. Kromě jejího zpěvu, s nímž i přes určité limity se snažila celkem pracovat, se totéž nedalo říci o poměrně jednoduše postaveném repertoáru. Je pravdou, že písně tu a tam celkem svižně odsypávaly, kdy mnohé zachraňovaly vícehlasy zpěvaččiných spoluhráčů, nicméně rytmické pasáže působily poměrně utahaně, monotónně a v zásadě sloužily jako pouhý podklad pro písničky. Z této role se ani jeden z hudebníků nepokoušel vystoupit a zřejmě to byl tedy i účel. Škoda.
Sázka ovšem na odlehčený styl Susaně Sawoff očividně vycházela, neboť publikum v klubu se bavilo. Mnozí návštěvníci se pustili i do tance, zvláště pak při sladčeji postavených písních. Po divokém večírku s Marcusem Millerem se tak jednalo o poměrně nevinnou chill-outovou oddychovku této mladé zpěvačky. Ta zakončila svůj koncert poněkud podivnou verzí You never Give Me Your Money od skupiny Beatles. Nebyl to pravda její první cover během večera (došlo například i na píseň I Want a Little Sugar in My Bowl od Niny Simone).
Mladí ladí jazz tak zakončili letošní úspěšnou řadu koncertů a definitivně tak potvrdili svoji přední pozici mezi nejlepšími konanými jazzovými festivaly v České republice. Budiž jim přáno i příště, neboť je třeba ocenit práci a enormní nasazení mnoha dobrovolníků a partnerů, bez kterých by se festival uspořádat nepovedlo. Snad tedy dech nedojde organizátorům ani v dalších letech.
