Loňské turné Potichu 2 mělo neskutečný úspěch, a tak se Richard rozhodl pokračovat. Vybral okolo dvaceti dalších měst, kde bude na pódiu se svým hlasem čarovat. Jako speciálního hosta pozval na tour Dana Bártu. A ačkoli by se to nemuselo na první poslech zdát, spojení jejich hlasů vytváří nadpozemskou kombinaci, jež posluchače oslepí a poroučí jen jeho uším.
Přečtěte si rozhovor s Richardem Müllerem nejen o Potichu Tour 2 1/2
Richard Müller vstoupil na pódium s úsměvem na rtech již za zvuku tónů první skladby. Místo pozdravu tak publiku poslal jen polibek, postavil se k mikrofonu a nechal se unášet na křídlech melodie Srdce jako kníže Rohan. Tato píseň se stala pro český národ hymnou slovenského hudebního světa. Kdo však v rámci tiché šňůry očekával nějaký nářez, spletl se. Valcha u starýho Růžičky totiž proběhla v pokoji a tajemnu. Richard do mikrofonu spíše šeptal, což skladbě dodalo šmrnc. Z rychlejší vypalovačky se tak rázem stala jemná, klidná věc, jež předpověděla charakter celého večera.
Jako další přišla na řadu skladba Nebude to také ľahké drahá. Také jí vládla komorní atmosféra. Nádherný výkon v tomto případě podal kytarista. V jemnosti skladby totiž předvedl krásné sólo, jež okořenil neuvěřitelnými riffy. Richardův zpěv kromě kytaristy podporovalo dalších pět muzikantů, kteří se postarali o bicí, perkuse, klavír/klávesy, další kytaru a saxofon/příčnou flétnu.
Publikum na komorní verzi oblíbených skladeb reagovalo zprvu malinko rozpačitě. Během několika odehraných melodií však dokázali rozluštit Richardův nový jazyk a až nebezpečně rychle jím začali také hovořit. Obavy z nudy, která bývá spojována s divadelním sálem a dvouhodinovým sezením v nepohodlném křesle, se tak rázem rozplynuly. Pokyvující hlavy, úsměvy na tvářích a pobrukující ústa daly jasně najevo, že Potichu Tour 2 ½ má stále co říci.
Podívejte se také na fotogalerii z celého koncertu
Během večera zazněly písně jako Nahý, Espresso tón, L.A. nebo Chalsea Hotel. Kromě Richardova skvělého zpěvu nelze opomenout Michala Žáčka a jeho hru na dechové nástroje. V rukách se mu neustále střídaly příčná flétna, soprán saxofon a tenor saxofon. Z každého jmenovaného nástroje se linuly nádherné tóny plné citu. V melancholických skladbách jako by plakaly, v rychlejších naopak překypovaly energií.
Následovala titěrná skladba, kterou Richard zpíval za doprovodu zcvrklé kytary. Zazněl emotivní Útěk z posledního Richardova alba Eště. Na pódiu se objevil také host Michal Horáček, který Richardovi donesl cukrík, přednesl villonskou baladu a opět s grácií odkráčel.
Během dalšího kousku se Richard velmi elegantně na pódiu vystřídal se svým dalším hostem, Danem Bártou. S Danem přišla do divadla také energie a jakási ztřeštěnost. Jakkoli bylo Richardovo vystoupení statické, Dan se při zpěvu rozpohyboval. A jak je již jeho zvykem, svým tělem kopíroval melodickou linku dané skladby. Zazpíval písně z pera slovenského zpěváka, ale představil také kousek od legendárního Raye Charlese. Jednotlivé počiny prokládal vtipnými průpovídkami, jež jsou pro něj tak typické.
Jedním z nejlepších kousků večera byla skladba Tlaková níž, již zazpívali oba zpěváci společně. Hlasy českého a slovenského umělce vytvořily atmosféru, jež by se dala krájet. Posluchači téměř nedýchali, jen nechali proudit tóny celým svým tělem. Zazněla Tlaková níž, jakou nebylo možno nikdy dříve slyšet. Danova slovenština byla navíc vážně pěkná a velmi hezky se poslouchala. Kromě skvělých pěveckých výkonů se opět blýskla také kapela. Zazněly jisté, a originální, improvizace, před nimiž lze jedině smeknout.
Burácivý smích zazněl divadlem v okamžiku, kdy Richard vyřkl větu: „Já jsem King of Pop!“ Tu jsme zvyklí slýchat z úst jiného slovenského umělce. Král ještě zazpíval podle něj nejkrásnější milostnou skladbu z celého Česka i Slovenska, Rozeznávám. Nechyběla ani Cigaretka na dva ťahy.
Uplynulo přibližně sto dvacet minut, během kterých lidé nechali hudbu, aby se vsákla do jejich osobností. Richard Müller nejenže připravil krásný koncert, ale také dal příchozím prostor najít v hudbě svůj vlastní život a trošku o něm zapřemýšlet. Poté, co se odebral do zákulisí, však potlesk neustával. Přítomní se nechtěli smířit s koncem.
Richard se tedy vrátil a přidal další kousky. Rozezpívané a roztleskané publikum se také rozesmálo. A to v okamžiku, kdy Richard zapomněl text. Tuto nehodu však okomentoval slovy: „Yeah, jsem King of Pop!“ Závěr patřil skladbám Po schodoch a Štěstí je krásná věc. Celý koncert pro příchozí znamenal jedinečný zážitek, dojmy mohl pokazit snad jen nevábně funící muž kdesi v zadní řadě.
