Johnovi Newmanovi nedalo moc práce chytit dav do svých spárů a nepustit ho až do konce koncertu. Měl určitou výhodu v tom, že před ním vystoupili tuzemští Bohemian Betyars, kteří dokázali na vlnách v rozmezí folk-punk-ska zaujmout nejen maďarské publikum a rychle ho rozjásat. Přesně tak, jak to na festivalu má být. A proto nedočkavý dav, čekající na britskou hvězdu, která se do podvědomí dostala díky spolupráci s Rudimental, ihned jásal, jakmile se John Newman objevil.

Za zvuku mrazivých vokálu dvou vokalistek se John zničehonic zjevil a ihned začala energická show. Show, kdy se nehýbaly boky jen lidi pod pódiem, ale také samotného zpěváka. Jako první zazněla skladba Give Me Your Love od skupiny Sigala. Následovaly nejrůznější Johnovi hity nejen z nového alba Revolve. Samotná kapela ve složení klávesy, basa, kytara, bicí skvěle šlapala. Kytarové riffy, často jako ze šedesátek, rychlé a úderné beaty, výrazné basy - to vše skvěle korespondovalo s hlasem Johna Newmana. Ten pak obzvlášť vynikl ve vyhrocenějších pasážích. Vokály obou vokalistek byly přesně takové, jaké měly být - výrazné a čisté v energičtějších pasážích a naopak v pozadí, když vynikal Johnův hlas. Lidé si koncert užívali jak jen to šlo.

Nápěvy Johnových písní se šířily po celém ostrově. John si svým bezprostředním počínám na pódiu a povzbuzujícími texty získal nadšené ovace. A v podobě přídavku přišel všemi očekávaný hřeb celého vystoupení. Nejprve zazněla čistě akustická skladba. V porovnání se zbytkem programu zněla velice kontrastně a dojemně. Tu zahrál John Newman sám na akustickou kytaru a věnoval jí člověku, po kterém se jmenuje (in memoriam) hlavní stage a je spjat s festivalem. Tou osobou je Dan Panaitescu. Úplně nakonec zazněla dlouho očekáváná píseň Love Me Again, která Johna Newmana proslavila a vystřelila na vrchol hitparád. Díky ní byl konec koncertu až magický, poněvadž refrén zpíval každý, kdo znal text. A ten znal snad opravdu každý.

Johna Newmana vystřídali, také britští, Bastille. Kapela sympaticky vyhlížejících mladíků, s frontmanem Danem Smithem. Ačkoli byl jejich koncert více než vydařený, trochu zanikl v porovnání s ostatními headalinery a působil možná víc klasicky až lehce staticky. Každopádně, nadšení fanoušci a příznivci indie rocku si přišli na své.

Manu Chao La Ventura byli posledním pátečním headlinerem, a možná až překvapivě, se mu povedlo udělat z prostoru pod pódiem jeden velký tančící kotel. Jeho fúze latino rytmů, ska a reggae byla povznášející. Nechyběly ani známé hity jako La Primavera, Me Gustas Tu, Bongo Bong a další nápěvy, které každý znal a s nadšením zpíval.

Za zmínku rozhodně stojí i pravidelné krátké special party u hlavní stage, pokaždé s jinými rekvizitami. Vždy kolem sedmé hodiny večer. Ta páteční byla s vlajkami všeho druhu. Prostor pod pódiem tak vypadal jako jedna obrovská loď hemžící se všemi barvami.