Před samotnou Nik West vystoupili jako předskokani hned dvě tuzemské kapely - Funkedelicum a JK Trio. Vybrat hned dva předskokany se v závěru jevilo jako poněkud unavující. Na celkové atmosféře před koncertem Nik West nepřidala ani přítomnost moderátora, který uváděl samotné interprety. Snažil se být vtipný, ale nebyl. Lehce to navozovalo pocit besídky střední školy a rušilo kontinuitu celého večera.

Deset minut po osmé vystoupili Funkedelicum a v sále byla cítit přítomnost jejich fanoušků. Hned začali házet těžké groovy, takže rozhoupali hlediště. Bohužel, po druhé skladbě se jejich produkce zdála být poněkud nudná a jednolitá. I přesto, že hudebně bylo vše v pořádku. Po Funkedelicum přišlo na řadu JK Trio.

Brněnské JK Trio si připravilo několik cover songů. Hned na úvod začali velkým soustem v podobě Come Together od Beatles. A musí se uznat to, že se s tímto kouskem poprali více než dobře. Navíc rock'n'roll zněl v porovnání s předchozí kapelou o dost živěji.

Následovaly dvě písně od Neila Younga a vystoupení dostalo v podání tohoto tria lehce psychedelický ráz. Na závěr kapela dle svých slov zvolila funky písničku, aby přemostila večer směrem k funkové divě Nik West. Jejich podání Play the Funky Music White Boy ovšem znělo poněkud utahaně, než by se od funku čekalo.

Samotná Nik West začala hrát až čtvrt hodiny před desátou. Začátek ihned projasnil celý sál svojí pestrostí, kdy se nesla sálem melodie Thriller od Michaela Jacksona. Za zvuků Thrilleru se postupně na pódiu objevila celá sestava - bubny, klávesy, kytara, vokalistka a na závěr samotná Nik.

Groove, funk, drive a živoucí párty - tak by se dal v rychlosti popsat celý její koncert. Bicí házely sedavé beaty, kytarista vyhrával sóla, která ve vás vyvolala to správné pnutí od hlavy až k patě. Vokalistka v baletní sukénce předvedla svůj velký hlas a ve výškách často konkurovala samotné Nik. Hlas Nik byl však podmanivý a hravý.

Nik není jen skvělá baskytaristka, ale také zpěvačka. To dokázala především při coveru Proud Mary, kdy odložila baskytaru a plně se oddala zpěvu. Celý koncert byl příjemně dravý a rozdivočil nejen diváky v předním sektoru, ale i vzadu na židlích, a dokonce i na balkónu. Tahle parta hudebníků se toho prostě nebojí. Z Nik celou dobu sršela čistá radost, ráda se předváděla a působila naprosto přirozeně.

Během koncertu také vzpomněla na svého mentora Prince, který jí řekl, aby byla sama sebou. A tak to Nik dělá - během večera diváci mohli být svědky jejích podmanivých walkingů na baskytaru a funkového slapování. Nezazněly pouze nejrůznější cover verze, ale i skladby od samotné Nik. Obzvlášť strhující pak byla píseň My Relationship. Přídavek si diváci vyžádali a dostali další nálož, při němž celý večer vyeskaloval do svého vrcholu.

Obrovská diskokoule nad pódiem v Sono centru propůjčovala sálu vzhled sedmdesátek, ale nebylo jí ani třeba, večer byl funkový víc než dost. Nik West zcela určitě dostála názvu svého turné Funk'n'roll. Byla to hudební odysea v neonovém trikotu s velkým blond čírem.