Středa 13. srpna se na hlavní stagi nesla v rockovém duchu, hedlinery byli britští MUSE. Před nimi vystoupili Sigur Rós z Islandu. Na jedné z menších pódií překvapila newyorská Norma Jean Martine. A konečně jeden z nejživelnějších koncertů se odehrál na world music stage - zde vystoupila finská kapela Värttinä.
Norma Jean Martine bohužel nepřilákala tolik lidí, aby alespoň z poloviny zaplnila druhou největší stage Szigetu, ale i přesto byl její koncert velice osvěžující. Ačkoli se o ní hovoří spíše jako o popové zpěvačce, její koncert působil jako alternativní rock. Její velký hlas, položený převážně v altu působil často až mrazivě. Obzvlášť ve vyšších polohách byl pevný jako skála. V její tvorbě jste mohli zaslechnout také náznaky country a blues - Amerika byla znát. Ona sama navíc podpořila svůj zpěv hrou na klávesy a akustickou kytaru a předvedla zdatnost i v tomto ohledu. Kapelu tvořiil pak ještě kytarista, bubeník a basák.
Expresivnější zážitek se naskytl návštěvníkům na hlavní stage při koncertě Sigur Rós. Bez zbytečných světel a proslovů k publiku, svůj koncert kapela začala na středu pódia a při zpěvu "Jónsi" Birgissona často až mrazilo. A jeho známá hra na kytaru smyčcem se po chvíli jevila jako zcela běžná věc. Temnou severskou atmosféru doplňovala projekce v barvách černo-modrozelené a železné konstrukce na pódiu. Jejich koncert byl dozajisté víc o niterných pocitech, než o užívání si koncertu tancem. Celý jejich projev působil, jak kdyby přicházel z hlubin oceánu.
Koncert finské kapely Värttinä se bohužel částečně kryl se Sigur Rós, ale i tak to stálo za to. Byl to možná zatím jeden z nejpovedenějších koncertů, co se atmosféry týče. Tři zpěvačky - Mari, Susan a Karoliina - se svými až šamanskými hlasy dokázaly vytvořit magickou atmosféru. Jejich dechberoucí trojhlasy v magické finštině podpořila pouze kytara, perskuse a tklivá melodická hra na housle. Jejich písně měly příběh, o kterém zpěvačky vždy dopředu vyprávěly, a tak si divák mohl představovat konkrétní obrazy. Dramaturgicky to tak vypadalo jako rej divoženek z lesa a bylo to více než zajímavé zpestření festivalového programu. Uvolněná společnost pod pódiem si vyžádala další přídavky, a tak si publikum mohlo ještě naposledy zatančit jak za dob vikingů.
Na main stage jako hřeb večera vystoupili rockeři MUSE. Pódium byla řádně zaplněné a zazněly známé trháky. Obzvlášť povedená byla například skladba Hysteria. Metthew Bellamy mimo svého zpěvu také předvedl pár skvělých sól na kytaru, s níž si doslava pohrával po celý čas koncertu. Publikum v extázi si vychutnávalo vřískot kytar, basový groove a úderné bicí a vesele skandovaloběhem písní. Kapela si rovněž skvěle pohrála s dynamikou, takže koncert nepůsobil jednolitě, elektro prvky to vše ještě obohatily.
Jedním z bodů v českém zastoupením bylo vystoupení Czech Free-some u táborového ohně. Hudebně to nebyl bohužel žádný zázrak, ale atmosféra u ohně dýchala uvolněnou atmosférou, že si všichni pospolu zazpívali známé písně jako Wonderwall od Oasis. Na konci dokonce zazněla česká klasika Stánky! Bylo to povznášející ukončení sobotní noci. Nedělní program, 14. srpna, přinesl mnohé. Mimo koncertů SUM 41 a Davida Guetty také zpestření v podobě holandského sboru na Fidelio Classical, Opera and Jazz Stage. Dalšími body byly tentokrát i spíše vizuální prožitky - kabaret a luminarium.
Holandský sbor Dekoor Close Harmony v počtu dvaatřiceti mladých zpěváků odehrál hodinový koncert s klavírem, groovující baskytarou a energickým hráčem na bicí. Ačkoli se jednalo o sbor, neměl zkostnatělý program plný klasických sborových šlágrů. Naopak vetšinový program byl buď jazzový nebo popový. Zpěváci nepůsobili škrobeně, ale mladistvě. Chyběly i tradiční stejnokroje a každý byl oblečen dle svého vkusu. Na jejich koncert se sešlo mnoho lidí, a ovace byly určitě nad očekávání.
Hlavní stage rozparádili kanadští SUM 41. Zazněl i hit In Too Deep. Zpěvák si po celou dobu skvěle udržoval kontakt s publikem a celý set jejich působil příjemně dravě. Nebylo proto divu, že dav strhli bez velkých obtíží.
Jako hlavní bod nedělního programu byl hitmaker David Guetta. Spíše než o koncert se jednalo o něco na způsoby diskotéky. Jedno se ale musí francouzskému Djovi nechat - dokáže zaujmout masy. Pod pódiem si užívaly přehlídku taneční muziky spousty lidí. Show byla doplněna o efektní plošné lasery. Svůj program David Guetta doplnil i o známé rockové melodie (např. Highway to Hell), takže zpíval opravdu každý, kdo měl hlas.
V jedenáct hodin se naskytla k vidění vskutku pozoruhodná podívaná na Scéně Magic Mirror - The Trip: Berlinesque Cabaret. Představení se odehrávalo se spoustou akrobatických a tanečních čísel spojené dohromady s kabaretiérem Jackem v upnutých legínách nebo jinak výstředně vyhlížejících róbách. Ten zároveň jednotlivá čísla prokládal zpěvem u klavíru, s textem poněkud odvážnějšího ražení. Nutno dodat, že Magic Mirrors stage je uzpůsobena hlavně LGBT komunitě. Mezi jednotlivými čísly nechyběl mužský, energií nabitý pole dance či tanečník David Pereira. Ten se představil hned v několika tanečních číslech, s dechberoucími akrobatickými prvky. Dále pak skvělá byla například i akrobacie na šálách.
To byl víkend na jednom z největších evropských festivalů. Poslední dva dny jsou před námi. A kdo ví, co vše ještě přinesou.
