Kdo zná Plastiky, ať zvedne ruku. Tuhle, dnes legendární kapelu, musí znát každý. Minimálně ze středoškolských učebnic literatury.

V danou chvíli mělo být toto vystoupení jejich posledním v roce 2011. Návštěvnost byla tedy bohatá - sál Akropole byl našlapaný. Co se různorodosti týče, zúčastnili se lidé snad každého věku a pohlaví. Publikum střídavě tančilo a smutnilo, což v kombinaci s výběrem písní vytvářelo velmi zvláštní a energickou atmosféru. Už po několika písních musel mít každý z přítomných pocit, že na světě není vhodnějšího místa, kde by v onen středeční večer měl být. Pocit sounáležitosti.

V průběhu zhruba dvouhodinové psychedelické exhibice došlo i na křest živé nahrávky Non Stop Opera. Plastici spolu s knězem Ladislavem Heryánem pokřtili také Labutí písně Ivana Jirouse, což je nahrávka jeho autorského čtení, vydaná měsíc po jeho smrti. Právě na památku nedávného skonu Magora, blízkého přítele a prakticky člena kapely, se koncert nesl v pochmurném duchu a po celou dobu byly v pozadí promítány jeho fotografie. 

Pestrost publika již byla zmíněna, zbývá tedy zmínka o pestrosti hudby. Mystickým zpěvem obohacovala mužské obsazení kapely Eva Turnová. Z nástrojů lze řadit mezi ty méně tradiční - a tudíž hudbu oživující - klarinet, saxofon (Vratislav Brabenec) a violu (Jiří Kabeš). Nicméně prvenství mezi netradičními hudebními nástroji získal úplně jiný, a to elektronický theremin (hudební nástroj ovládaný pouze pohybem paží, dlaní a prstů, bez jakéhokoli dotyku - pozn. redakce). K přerušení kontinuity večera došlo až ve 22 hodin, kdy byl koncert (kvůli nočnímu klidu) v poklidu ukončen.