S ochutnávkou z repertoáru Deep Purple už přišla předkapela Staří psi, hlavní chody ale podával varhaník Don Airey se svojí kapelou. Tento klávesový hráč prošel jazzrockovým Colloseem, krátce působil s Black Sabbath, s Rainbow a v posledním desetiletí je stálým členem Deep Purple, kde ho na post varhaníka doporučil již nežijící zakladatel skupiny Jon Lord.
Čtěte také: Deep Purple - Minulost i současnost hardrockových pionýrů
Pro interpretaci britského hardrocku tedy těžko hledat kvalifikovanějšího muzikanta než je právě Don Airey. Slavný rocker se k nám v rámci evropského turné vypravil se svými nerozlučnými hammondovými varhany, kromě jejich expresívních rejstříků ale hrál i na dva sólové syntetizery Moog a klavírní sampler. Doprovodili ho kytarista Rob Harris, basista Lawrence Cottle a o generaci mladší bubeník Darrin Mooney a zpěvák Carl Sentance. Během dvouhodinové show došlo i na dobový megahit Child In Time, který si už zpěvák Deep Purple Ian Gillan dlouho netroufá zpívat kvůli namáhavým výškám. Kdo zavřel oči, slyšel opravdu autentické podání slavných hitů.
A nebyl by to Don Airey, kdyby nepřisadil něco ze svých sólových variací. Dělá to při koncertech Deep Purple a o to víc si to mohl dovolit při vlastním koncertě. Příjemnou vložkou byla i vzpomínka na nedávno zesnulého rockového kytaristu Garyho Moora. Rozpaky naopak mohla vzbudit snad jen popová verze Ódy na radost, podbízet se v Praze Beethovenovou slavnou písní nebylo opravdu nutné. Přítomné publikum s tím ale nemělo nejmenší problém a křepčilo jako kdyby šlo o rockový hit 80. let.
Pětašedesátiletý Don Airey týral své hammondky bez přestávky a přestože zahrál několik skladeb ze svého nového alba All Out, ve finálním přídavku nechtěl riskovat a sáhl po prověřeném hitu Deep Purple Black Night. Během něj si zpěvák pohrával s poluchači jako kočka s myší a kapelník znovu představil své spoluhráče. I když jsou lidé, kteří mají Deep Purple, Led Zeppelin a Black Sabbath za hudební dinosaury, v podání Dona Aireyho to byla velmi příjemná návštěva Jurského parku.
