Finská kapela Värttinä, která na hudební scéně působí již neuvěřitelných třicet jedna let, se vrací do České republiky velmi často, jelikož má zde silnou fanouškovskou základnu. Tentokrát zamířila do pražského klubu Rock Café. Rockové prostředí ale kapele vůbec nevadilo a zahalila ho do vlastního hávu různorodých folkově laděných skladeb.

Několik minut před půl desátou večer vystoupila na pódium nejprve doprovodná část kapely. Za bicí usedl Mikko Hassinen, který si v průběhu koncertu vystřihl sólo, při němž si pohrával nejen s rytmickými přechody, ale i s hlasitostí a počtem jednotlivých úderů. Došlo také na tahací harmoniku Mattiho Kallia, který taktéž obstarával doprovodné vokály. Výrazným a poutavým prvkem byly housle, jež především doprovázely, ale došlo i na několik zásadních momentů, při kterých si zahrály prim. Kytara i basa se spíše držely v pozadí.

Hlavním nástrojem večera byly ale především tři hlasy. Zpěvačky se vzápětí ujaly připravených mikrofonů a daly se do zpěvu. Hned s prvními tóny úvodní skladby se skoro zaplněný sál začal vlnit do rytmu a aplaudoval s koncem písně. Nadšení z opětovného shledání s kapelou se odráželo v bouřlivém potlesku a velmi vřelé komunikaci s posluchači. Zakladatelka uskupení Mari Kassinen se střídala ve zpěvu se Susan Aho a Karoliinou Kantelinen, došlo na skladby, ve kterých vévodil hlas jedné z nich, v jiných se zapojil trojhlas, který gradoval či se vokály postupně kupily na sebe a přes sebe.

Přestože je kapela založená převážně na zmíněném hlasovém projevu a jeho variacích, velkým podílem na živém vystoupení skupiny má samotný přednes zpěvaček. Taneční kreace a jednoduchá choreografie, energické poskakování i silná gestikulace doplňovaly texty ve finštině a dodávaly jim až šamanský ráz. Stejně tak se projevila mimika, kterou expresivně vyjadřovaly téma zpívaných příběhů či náladu písní.

Repertoár kapely již čítá mnoho skladeb, které publikum dobře znalo. Jako zástupce starší tvorby jmenujme například tajemnou a magickou Äijö či hravou skladbu o ženách Käppee. V roce 2013 představili v prostorách Paláce Akropolis prvně album Utu, ze něhož i tentokrát došlo na několik skladeb. Skočná melodie s úderným rytmem Tuuterin Tyttäret nabádala k tanci a oslavě hudby. Jednoduše se nešlo nehýbat. V nejnovější skladbě Lasetus (a nejen v ní) využívá trio zpěvaček pouze melodii složenou ze samohlásek. Časti bez textu tvořily citoslovce či spontánní výkřiky.

Kapela dokáže své skladby přizpůsobovat živým vystoupením, úprava vokální skladby do aranže s celou kapelou ji dokázala příjemně proměnit. Repertoár byl velmi zdařilý, zahrnoval v sobě písně různých emocí, prokládaly se melancholické s dravými, starší i novější. A jednou se i nezpívalo. Doprovodná kapela na sebe strhla pozornost při instrumentální skladbě Tantsu.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Když při přídavku kapela chtěla naučit publikum refrén starší skladby Seelinnikoi, nestačila se divit. Nebylo totiž co učit. Hned při prvním zopakování hřměl celý sál a suverénně zpíval s nimi. Radostně tedy zakončili večer plný energie a hravosti a zdejší publikum si vychvalovali. Do příštího koncertu skupiny Värttinä si posluchači v paměti rozhodně zachovají vřelou atmosféru tohoto večera.