Začnu asi nejpikantnější otázkou. Jak vedle sebe fungují v současnosti dvě nástupnické formace kapely Hudba Praha?

Zdá se, že docela dobře. Michal se pustil do hraní spíše „šansonového typu". Hudba Praha Band vsadila na rockový základ a původní nezaměnitelný zvuk. Až na pár drobností, kdy pořadatelé popletli název, se nic podstatného neděje.

Jaké máte nyní vztahy s Michalem Ambrožem?

Myslím, že dobré. Nikdo na nikoho netahá svá nabubřelá ega a nikdo druhého nepomlouvá. Když jsou nějaké nejasnosti v našich zájmech, sejde se Vláďa (náš kapelník) s Michalem a je po problému. Myslím si, že opět zafungovala léta společného hraní a přátelství, která nejde vymazat. A také určitá věková zralost...?

Mnohé kapely mají po letech fungování ponorkovou nemoc. Jaké to ale je, když v jedné kapele navíc hrají dva bratři?

My jsme vyrůstali v podstatě jako dvojčata, a tak se známe natolik, že nás opravdu už skoro nic nepřekvapí. Řekl bych, že s přibývajícím věkem je to pořád lepší. My se stýkáme i mimo hraní a je to vždy fajn. Také s naším basákem se známe již přes 40 let. To už je pořádný kus života...

Jak podle Vás do sebe při koncertech pasují repertoáry Hudby Praha a Jasné Páky?

Velmi dobře. Ostatně tak už to bylo před 35 lety. Obě kapely vycházejí ze stejných hudebních základů, a tak není co řešit.

Článek od fiktivního novináře Jana Krýzla – Nová vlna se starým obsahem, v osmdesátých letech odstartoval hon na rockové kapely tehdejší doby včetně Vás. Jak ale vnímáte stav dnešních rádií a televizí, které, až na čestné výjimky, popírají jakýkoli hudební vývoj? A dá se s tím něco dělat?

Abych řekl pravdu, nerozumím tomu. Snažím se porozumět jejich taktice, playlistům, systému a tak dále a tak dále... Ať dělám, co dělám, tak tomu opravdu nerozumím. Jakékoli hudební pořady, ať už dobré, nebo horší, jsou nenávratně pryč. Schopní lidé byli odejíti a obávám se, že se s tím dělat nic nedá. To by museli totiž chtít ty výše jmenované instituce a lidé, kteří to tam vedou.

Četl jsem, že chystáte nové písně a dokonce i desku. Máte už nějaký nový materiál?

Ano, to je to pravé slovo – chystáme!!! Dvě nové písně již hrajeme a zdá se, že se našim fanouškům líbí. Tak jen tak dál.

A jak obstály zatím ve srovnání se starými hity?

To je slovo do pranice. Nikdo předem neví, jak to dopadne a to je na tom hraní a nahrávání to nejlepší. První dvě vlaštovky už jsou venku a zatím si vedou dobře, možná až skvěle. Tak uvidíme.

Jak vnímáte současnou rockovou scénu?

Je to dost smutné. Nových kapel je dost, ale originálu hrozně málo. Je to dnes samý epigon až plagiátor. Navíc to množství revivalů! To je úplně příšerný. Je totiž těžší dělat vlastní tvorbu a navíc česky. Myslím si, že talentů je dost, ale asi nemají tu správnou výdrž.

Změnila se oproti časům, kdy Hudba Praha a Jasná Páka začínaly?

Ty dvě doby se nedají vůbec srovnávat. V žádném směru. V mnoha oblastech to mají dnešní mladí mnohem složitější (obrovská světová konkurence, sociální sítě, internet všeobecně), ale na druhé straně mají k dispozici neuvěřitelné technické možnosti. Mohou si koupit, co si jen přejí. Nikdo jim nenařizuje, co smí a nesmí hrát, nikdo je nezakazuje a nevyhazuje ze škol, z práce nebo rovnou nezavírá do kriminálu. Ta míra svobody je až omračující a bohužel, někdy až kontraproduktivní. Kam se má mladý člověk dřív vrtnout, když může úplně všechno... No, uvidíme.

Jaké kapely byste ze současných rockových talentů doporučil? Máte nějaké oblíbence?

Nebudu nikoho jmenovat. Mnoho let dělám porotce v soutěži „Skutečná Liga" a slyšel jsem stovky kapel a to nepřeháním. Ve finále byly vždy dobré kapely, ale jenom pár z nich pokračuje a má dobré výsledky. A zase jsme u těch rádií, televizí, festivalů, klubů... O nové kapely moc zájem není a někteří mladí interpreti žijí pouze ve virtuální realitě. Skutečnost jim jaksi uniká.

Jaké kapely Vás naopak ovlivnily ve Vašich počátcích?

Těch kapel byla opravdu veliká síla. V době totality byl přísun západní hudby velmi omezený, a tak jsme hltali všechno, co nám zavadilo o uši. Kamarádi, kteří měli nějaký přísun desek a časopisů ze západu, byli vysoce ceněni. Chodili jsme na různé poslechové diskotéky, poslouchali celou noc západní rádia a jezdili jsme do míst, kde se dala poslouchat západní televize. Přetáčeli jsme si desky na magnetofony a později na kazeťáky. Každá novinka byla pro nás veliký svátek a řešili jsme všechno po hospodách nebo na mejdanech doma.

Hodně peněz z vystoupení jste věnovali na charitu. Co Vás k tomu vedlo?

My jsme to nikdy nepočítali, ale bylo toho hodně. Vždy jsme chtěli přesně vědět, komu to pomůže a z jakého impulzu pro někoho hrajeme. A z jakého důvodu? Jsme prostě lidi a lidé si mají pomáhat.

A na závěr co byste rádi vzkázali Vašim fanouškům?

Choďte na koncerty, neseďte pořád doma u počítačů a bavte se mezi sebou z očí do očí. Nikdy totiž nevíte, jak dlouho to může trvat.