Jak jsi se seznámila se svými spoluhráči z kapely Lanugo a kdo dal první impulz k tomu, aby kapela vznikla?

Vše začalo na Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka. Mezi mé spolužáky ze třídy patřili Viliam Béreš a Martin Kopřiva. První impulz vzešel ode mě, protože jsem chtěla založit kapelu, která by zněla intimněji, než jsem byla doposud zvyklá, a tak jsem přemýšlela, koho bych oslovila. Napadli mě právě moji spolužáci, již zmiňovaný Viliam Béreš a Martin Kopřiva. Následoval koncert v tomto komornějším obsazení. Bylo to moc příjemné, a tak jsem začala přemýšlet, že by se nám hodil další skvělý muzikant, který by hrál na kontrabas. Vzpomněla jsem si, že se znám s klukem, který chodí o dva roky výše a je to geniální a cool basák, což platí dodnes, Rastislav Uhrík. Rasťo mi řekl: „Keď sa mi budú páčit tie pesničky, tak sa pridám,“ a přidal se. Později jsme přizvali Miroslava Hloucala na křídlovku, trumpetu a pak i na sampler. Dále jsme pozvali Mirka Šmilauera na kytaru. Tato sestava se během let jednou změnila. A protože jsme už nehráli tolik jazzových věcí a táhlo nás to více k samplům, bylo zbytečné blokovat jednoho z nejlepších trumpetistů v České republice Miroslava Hloucala, aby hrál na sampler. Oslovili jsme Martina Nováka, jako druhého bubeníka, který s Martinem Kopřivou bubnuje, doplňují nebo dublují své beaty, zároveň obsluhuje sampler, hraje na zvonkohru, někdy i housle a zpívá se mnou na koncertech všechny duety a druhé hlasy. Takže je to velmi důležitá osoba v naší kapele.

Kdy sis uvědomila, že chceš být zpěvačkou? Chtěla jsi to vždy?

Do stavu, kdy je člověk uchvácen zvukem, jsem se dostávala asi už v dětství. Máma říkala, že jsem ráda brečela a pamatuji si pocit, kdy mi zní a vibruje celá hlava a mě to vlastně baví. Tak jsem se dojímala znovu a znovu. Pro okolí asi nic moc. V pubertě jsem zjistila, že mám silný hlas a baví mě lidem předávat svůj prožitek a propojit se tak s nimi.

Jaký byl tvůj pěvecký vzor?

Tak těch pěveckých vzorů je strašně moc. Z českých zpěvaček je to Monika Načeva pro vypravěčství, Eva Olmerová, protože skvěle frázovala a měla dobrý feel. Eva Pilarová se mi moc líbila, protože měla virtuózní přístup ke zpěvu. Určitě i Lenka Dusilová ve svém přirozeném projevu. Ze světových umělců se mi nejvíce líbila Björk, protože se snažila vše dělat po svém, ne jen pěvecky, ale i v přístupu v hudbě. Určitě musím jmenovat i Ellu Fitzerald, Dianu Krall, Norah Jones. Je jich ale celá řada. Hodně jsem hledala přirozenost ve zpěvu i projevu.

Když si pustíš muziku, co hraje nejčastěji a kteří interpreti tě vysloveně baví?

Teď je to úplně jiné, než když jsem byla mladá. Dřív byly kazety a CD a teď máme Spotify a další streamovací platformy. Přes ně se mi daří najít spoustu hudby, kterou bych jinak neobjevila. Moc se mi líbí Emily King, protože je pohodová, má takový R&B nádech, od kterého jsem se na čas vzdálila a teď se k němu zase vracím. Hodně poslouchám Sigrid, také mě baví Meg Mac, FKA twings, Jamie Cullum a mnoho dalších. Z české a slovenské hudební scény mám ráda Katarzii a její album Antigona. Obdivuji ji za to, že měla odvahu otevřít úplně na přímo ženské téma.

Kdo tě vlastně zpěv učil?

Hodně zásadní pro mě byla Hanka Pecková, která mi dala vědomí toho, že mám svůj osobitý hlas. Uvolnila mi ho a začal přirozeně znít a sílit. Seznámila mě s tím, co je to bránice, jak pracovat při zpěvu s měkkým patrem a jazykem, kde hlas rezonuje a jak se o něj starat.

Kdyby jsi měla popsat členy své kapely jedním slovem nebo větou, co by to bylo?

Lanugo? To jsou moji kamarádi. Když si na ně vzpomenu, tak se musím začít smát. Zažíváme spolu hodně srandy. Baví mě na nás, že si nemusíme před sebou na nic hrát. Známe se jako své boty.

Působíš i v dalších hudebních projektech?

Ano, i v jiných projektech. Teď jsem měla možnost zazpívat si se symfonickým orchestrem v rámci Jazz on Screen a to byl velký zážitek, protože jsem do té doby s orchestrem nezpívala. Dále jsem měla možnost zpívat nové krásné koledy s Concept Art Orchestra. Úžasný big band s moderní jazzovou autorskou tvorbou. Minulý rok jsem měla taky čest vydat desku s klasickými Duo Teres. Deska je složena ze skladeb soudobých českých skladatelů pro housle, klasickou kytaru a zpěv na téma Shakespearových sonetů. Zazpívala jsem si 2 jazzově laděné skladby a duet se sopranistkou Lucii Silkenovou, která se postarala o zbytek kompozic.

Kapela Lanugo funguje již 13 let. Jak to vypadá když přijde nová píseň? Všichni společně vymýšlíte zvuky a předáváte si nápady, nebo má někdo z kapely hlavní slovo a to prostě a jednoduše platí?

Je to různé. Hlavní slovo má určitě Viliam Béreš, který je skladatel a přesně ví, která jeho píseň je pro Lanugo. V ten moment přinese už hotový materiál. To je první model. Někdy ale přinese jen skicu, což platí i pro mě nebo třeba Martina Kopřivu. A to se pak tvoří společně. Takže máme vlastně dva modely. Například včera jsme aranžovali novou píseň, kdy na začátku byl nápad a pracovali jsme na ní společně. Můžete se na ni těšit již 20. prosince v Jazz Docku, kde určitě zazní.

Máš za sebou křest vaší nové desky v pražském Planetáriu. Jak jste si koncert užili a jak na tebe působil celý prostor tajuplného Planetária?

To bylo krásný. Projekci, kterou jsme promítali do celého prostoru i na kupoli, jsme připravili speciálně pro tento prostor s disignérem Skákalou. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na tento prostor a na to, že diváci sedí a poslouchají naši hudbu nezvykle soustředěně. Byl to úplně jiný typ zážitku, než na který jsem zvyklá z koncertů v klubech. Bylo to takové posvátné.

Celou desku tvoří celkem 10 skladeb. Složili jste tyto skladby přímo pro kompletaci desky, nebo jste je vybírali z více skladeb, které na koncertech uslyšíme také?

Natočili jsme jich mnohem více, ale vybrali právě těchto deset. Měli jsme původně pocit, že píšeme o každodennosti, a když jsme si to poslechli celé, tak jsme zjistili, že to je citové pnutí, které se děje uvnitř každého z nás. Vyšel nám z toho průběh vztahu od začátku po konec, ať už dobrý nebo špatný. Každá píseň nese svůj vzkaz, náladu, barevnost a pocit.

Můžeme se těšit na zmíněný 20. prosinec do klubu Jazz Dock. Zahrajete celou novou desku i starší písně z desek předchozích?

Určitě. První půlka bude celá nová deska Lanugo 2019. Ve druhé půlce zazní oblíbené skladby. No a pak je tam to zmíněné překvapení.

Váš prosincový koncert je už v Jazz Docku tradice. Jak se tam cítíte?

Jako doma. V Jazz Docku se cítíme skvěle. Máme tam úžasné zázemí, protože většina barmanů jsou našimi kamarády.

A na co se můžeme těšit do budoucna? Překvapí nás Lanugo v blízké době zase nějakou skvělou peckou?

Tvoříme dál. Připravujeme další písně, no a jednu si přjďte poslechnout do Jazz Docku.