Na podobnou otázku jsi už asi odpovídal mnohokrát, ale proč ses rozhodl stát se Maxem Jasonem Maiem?

Víš, já jsem se v podstatě nestal Maxem. Max Jason Mai byl projekt, který se vázal k něčemu, do čeho jsem se pustil v rámci reprezentace Slovenska. Prostě mi to přišlo rozumné nejít někde do Evropy pod jménem Miro Šmajda, protože se to čte hodně debilně a vlastně to i zní hodně debilně (smích). Není to tak, že bych si změnil jméno v občance, Max Jason Mai byl prostě projekt.

Takže dál budeš vystupovat jako Miro Šmajda?

Ano, každý promotér, který nás zve na koncert a podobně, chce Šmajdu. Jestli časem budou chtít Maxe, to nějak vyplyne.

Celá ta věc s Maxem působila velmi promyšleně, vloni na podzim jsi avizoval Goodbye Tour, pak jsi přišel jako Max s novými písničkami, které jsou i hudebně trochu jinde, tvrdší než tvoje dosavadní tvorba…

Goodbye Tour skutečně byla rozlučková, já jsem se symbolicky loučil s nějakou etapou, která se vázala ještě na SuperStar. Odehráli jsme s kapelou nějaké koncerty a vydala se nějaká deska. Ale ta deska byla hodně kompromisní, nebylo to úplně přesně to, co bych chtěl dělat. Don`t Close Your Eyes je song, který odráží to, jaký jsem, jakou hudbu dělám, jaké texty píšu a kterou cestou se chci ubírat.

Takže Don`t Close Your Eyes naznačuje další vývoj Miro Šmajdy jako muzikanta?

Přesně tak.

Co teď chystáš? Pro tvoje vystoupení v Eurovizi jsi vybíral ze dvou nových skladeb, kromě zmiňovaného singlu Don`t Close Your Eyes máš tedy ještě jednu novou skladbu. Znamená to, že už máš hotový materiál na novou desku, nebo na něm teprve budeš pracovat?

Nová deska je, myslím, kompletně připravená, texty jsou dokončené a v podstatě jen řešíme, jestli začneme točit v září, nebo v říjnu. Zatím to vypadá spíš na září, tak aby deska vyšla někdy v průběhu zimy. Co se týče materiálu, řekl bych, že to je ještě o kousek tvrdší než Don`t Close Your Eyes, i když jsou tam samozřejmě i nějaké balady. Právě ten druhý song, který jsme nachystali pro Eurovizi, je balada. Rád bych ho vydal někdy během podzimu.

Ale přiznám se, že s tím moc nespěchám. S tou první deskou se hodně spěchalo a je to na ní slyšet, což se mi jako muzikantovi nelíbí. Chci natočit něco, s čím budu ztotožněný jako muzikant, s čím budu ztotožněný jako autor.

Je pravda, že když jsem byl na křtu tvojí debutové desky, Čo sa týká lásky, překvapilo mě, že naživo jste byli mnohem rockovější, než jak zněly skladby na desce, která je přece jen – a teď si to neber osobně – „pro holky“, hodně uhlazená, v podstatě romantická.

To je pravda, na koncertech hrajeme trochu tvrději, naživo si to prostě chceme užít. Jak jsem říkal, ta deska byla dělaná kompromisně, byla dělaná tak, že přišel nějaký ujo a řekl „udělá se to takhle, aby to toto, aby tamto“. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.

S kým budeš spolupracovat na chystané desce? Koho si přizveš jako producenta?

To bych ještě radši neprozrazoval (smích).

Nedávno jsi byl v Americe. Chtěl bys novou desku natáčet právě tam?

Myslím, že není nutné jet natáčet právě do Ameriky. I v Čechách a na Slovensku jsou výborná studia, která jsou vybavená stejnou technikou jako ta americká, ale není tu moc lidí, kteří by dokázali udělat britský nebo americký zvuk.

I klip ke skladbě Don`t Close Your Eyes je „tvrdší“ než tvoje dřívější klipy, třeba Baby. Chceš se i touto cestou přiblížit k image rockera?

Neřekl bych, že se chci přiblížit. Já jsem vyrůstal na tvrdém metalu, mezi metalákama v Košicích, v garážích prostě (smích). Pak přišlo období, kdy jsem podepsal smlouvu. A když podepíšeš smlouvu, tak jsi vázaný dodržet ji. Goodbye Tour byla rozlučka s tímhle obdobím. A teď přišla fáze ani ne tak přiblížení, jako spíš návratu k tomu, co je mi blízké, k tomu jaký doopravdy jsem. Já miluju tvrdou muziku.

Čtěte také: Léto plné hvězd: Vernisáž přivítala Ondřeje Rumla a Sabinu Laurinovou

Max Jason Mai vznikl vlastně pro soutěž Eurovize. Když si porovnáš Eurovizi a SuperStar, která odstartovala tvoji kariéru, mělo smysl do Eurovize jít?

Myslím si, že to nemělo vůbec smysl, protože to je komerční soutěž, najdeš v ní skoro všechny žánry, kromě rocku a metalu. Rockoví fanoušci tohle zkrátka nesledují. A pokud nemáš rok a půl na to, abys to promoval, jako někteří účastníci, ale měsíc a půl, jako jsem měl já, pak máš smůlu.

Z hlediska nějakého dopadu na moji kariéru to byl úplně zbytečný krok. Ale z hlediska zkušeností a kontaktů a z hlediska toho, že jsem měl na starosti kompletní časový harmonogram, finance, k tomu samozřejmě hraní jako takové, prostě kompletně všechno jsem musel dělat sám, to byla hodně velká škola. Z tohohle pohledu toho nelituju, protože se to asi jednoho dne zúročí.

Odskočme trochu od tvé hudební kariéry. Zahrál sis jednu z rolí v novém českém filmu Poslední výkřik, který v těchto dnech jde do kin…

To je pravda.

Ale tváříš se skoro jako by sis to ani nepamatoval.

Samozřejmě si to pamatuju (smích). Ale je to už rok a půl dozadu a popravdě jsem tomu nikdy nepřikládal žádnou váhu. Byla to pro mě taková malá bezvýznamná epizodka.

Tak mi aspoň řekni, jestli sis užil zabíjení Ivety Bartošové.

Já jsem ji hlavně ani nepotkal (smích).

Jak to tak vidím, ani našim čtenářům nedoporučíš, jestli na film jít, nebo ne.

Já na něj asi nepůjdu, já mám radši komedie (smích).

Dobře, zpátky k hudbě. Jak to máš s pracovním vytížením teď? Pokud vím, přes léto jsi toho moc neodehrál.

Skutečně ne, teď se věnuju desce, předtím jsem se věnoval Eurovizi, takže booking se hodně omezil. Takže spíš přichystám tour, až dokončím desku.

Jak to máš se svými fanoušky jako muzikant, který se prosadil díky česko-slovenské soutěži? Hádám, že doma budeš mít přece jen větší fanouškovskou základnu.

Ono to tak právě úplně není. Poměr koncertů máme zhruba 80/20 ve prospěch českých. Až tak kruté to je (smích).

Jak vnímáš to, že i na křtu v pražském Hard Rock Café i třeba tady na Létu plném hvězd jsou v publiku hlavně ženy?

Říkám si, že jsem šťastný chlap (smích).