Čtvrtstoletí na scéně oslavíte ve Velkém sále Lucerny, což je výjimečný prostor s výjimečnou atmosférou. Jak ho vnímáš?
Je to pro mě unikátní historické místo, kde si mnohem víc než kdekoli jinde uvědomuju, že žiju v Česku. Cítím jakousi kontinuitu s minulostí, přítomnost je najednou tak nějak líp ukotvena. Ten prostor je opravdu úžasnej a zároveň je to vlastně obyčejnej sál určenej pro zábavu lidí, což by tak mělo být se vším… Jednoduše řečeno - mám to tam strašně rád.
Každá kapela má vysněné koncertní místo – ty české často uvádějí O2 arenu, u britských to může být například Royal Albert Hall. Kde by jednou chtěla hrát Mňága?
Právě jsem o tom místě mluvil. (smích) Ale vážně, tohle v kapele moc neřešíme. Předloni nás vůbec nenapadlo, že bychom mohli udělat nějaký narozeninový koncert v Lucerně, a najednou se na něj chystáme. Je to otázka vývoje, nápadů, reality a taky toho, co člověk chce. Je lepší zariskovat a nabít si hubu vlastním přičiněním, než hrát na jistotu až do smrti s pocitem, že něco přece jen trošku chybí. Takže uvidíme, Strahove, třes se! (smích)
Čtěte také: Mňága a Žďorp chystá narozeninový maratón se spoustou hostů
Kolikrát už jste ve Velké Lucerně hráli?
To vážně nevím, ale mohlo to být tak dvacetkrát. V devadesátých letech jsme tam vystupovali na nejrůznějších akcích – festivaly, charity... Samostatný koncert jsme měli v Lucerně na podzim 1992. Chvíli potom, co jsme přestali chodit do práce a stali se z nás hudebníci. Bylo vyprodáno měsíc dopředu, nemohli jsme tomu věřit… My, burani za Stokrát Zlámané Dolní Lhoty?! Tehdy se ještě neříkalo wow, ale tak nějak jsme to cítili.
Jakou nejlepší show jsi tu zažil jako divák?
3. listopadu 1989 jsme se zúčastnili společného koncertu několika kapel. Jednou z nich byl MCH Band, který zahrál i převzatou písničku kapely DG 307 Papírový absolutno. Bylo to fakt něco! Svobodná kapela v nesvobodném světě, kterému zbývalo už jen čtrnáct dní – ale kdo to tehdy mohl tušit?
Do Lucerny jste si pozvali řadu hostů – Richarda Krajča, Márdiho, Frantu Černého a Karla Holase, Matěje Rupperta s Tonyou Graves, Michala Hrůzu a spoustu dalších. Jak se těšíš na společné vystoupení?
No velice moc! Chceme udělat trochu jinej koncert a myslím, že to bude hodně zajímavé i pro diváky. Má to být oslava a jsme rádi, že na pódiu nebudeme slavit sami. Hosté jsou stejně jako my postavičky z hudebního kolotoče, furt se jen potkáváme na festivalech, oni dohrávají, my vybalujeme kytary nebo naopak… A takhle je možnost se trochu víc setkat a trochu víc si užít život.
Jak vypadá taková hudební synergie, jste si už letos vyzkoušeli na Colours of Ostrava nebo Sázavafestu. Co ti tyhle nové impulsy přinesly?
Poznání, že ty písničky obstojí i na pódiu v jiném provedení než v tom našem a že je to ještě ke všemu zábavné. Pak taky to, jak moc jsou čeští hudebníci talentovaní a dobří! Bylo to pro mě vážně osvěžující, napínavý a taky jsem to cítil jako poctu, že se všichni tihle kluci a holky zúčastnili akce Dáreček. Jsem obecně za tvrďáka, takže bych neměl prozrazovat dojetí, ale bylo, no... (smích)
Jak jste se připravovali na tyhle festivalové speciality?
Na Colours jsme se připravili docela pečlivě, na Sázavu jsme se stihli sejít jen s Milanem Caisem z Tata Bojs, a tak jsme se Zvířatama a s Tomášem Klusem hráli naostro bez zkoušky. Bylo to boží! Adrenalin a zároveň klídek, že se nemůže nic stát, když jsme všichni takhle dohromady na pódiu. Pro nás to bylo opravdu výjimečné bezva léto!
A jak probíhá společné zkoušení na Lucernu?
Nejdřív se naučíme nové verze z Dárečku, pak dorazí hostující kapely a přehrajeme si to dohromady. Vymýtíme krkolomnosti, nebo je zdůrazníme – podle potřeby. V momentě, kdy už nic neřešíme a jen si písničku užíváme, je hotovo. Netrvá to ani bůhvíjak dlouho. Na zkouškách Mňágy jsem kapelník, který to tak nějak řídí a směruje, ale při těchto zkouškách jsem se rád stáhnul do role doprovodného zpěváka a pozoroval, jak k tomu kdo přistupuje. A kapelníci se holt nezapřou…(smích) Karel Holas to hned převzal. Hoši tikali a já s Frantou Černým jsme si hlídali nástupy, aby po nás oko přísně nemrklo!
Kdyby sis mohl vybrat, které dvě kapely bys na pódiu spojil?
Mně by stačila jedna spojená – Beatles.
V Lucerně s vámi vystoupí i bývalí členové Mňágy. Můžeš uvést pár konkrétních jmen, která dorazí? Jak se těšíš na tahle setkání?
Doufám, že dorazí všichni a že si všichni zahrajeme! Všelijaké staré křivdy už, myslím, zahladil čas, takže se těším na všechny. Přece jen jsme spolu něco zažili a prožili, kurňa!
Už máte promyšlený repertoár?
To teda nemáme! (smích) Asi to bude krapítek delší koncík, ale pokusíme se ho seskládat tak, aby nuda nebyla. Určitě dojde na nějaké nečekané kousky, o tom nepochybujte! (smích)
Součástí vstupenky bude CD Dáreček 2, na kterém vaše hity předělali například Charlie Straight, Buty nebo Roman Holý. Jak probíhalo namlouvání kapel?
Ještě pořád probíhá. Charlie Straight těžce nestíhají, buď jsou ve Francii nebo na Islandu nebo neví, jestli do toho mají jít, nebo ne…(smích) Takže nevím, jestli tam nakonec budou, ale rozhodně se netrápím. Jako vždycky roztlačím vagóny a pak sleduju, kam dojedou a hlídám si špičky bot. Někteří dárečci neberou snad ze zásady telefon, ale pak náhodně odpoví na facebookovém chatu o půl druhé ráno... No sranda! Ale natočeno mají Buty, což považuju za soukromý zázrak! (smích) A moc mě potěšili Magnetik, kteří udělali milou verzi Pořád tě mám rád.
Překvapila tě některá skupina svým výběrem?
Jablkoň si vybrali Maličkou velrybu, což je taková nenápadná písnička z Takže dobrý, kterou chtěl ale původně dělat i Čechomor, takže v ní asi něco je.
Jak vaši fanoušci přijali první Dáreček?
Myslím, že nad očekávání dobře! Většina hned pochopila, že je to od těch zúčastněných kapel vlastně výraz uznání, a nebránili se jiné verzi než té pravé originální. Vzali to prostě jako jiný úhel pohledu, což to taky je. Upřímně – z naší strany to byla poněkud drzost, realizovat právě tohle a právě takhle. Ale prošlo nám to a ještě se to lidem i libí. Navíc se Dáreček docela dobře prodává v dnešní době trackové.
Slavit nebudete jen v Lucerně, ale na celém turné. Čeká vás celkem dvanáct koncertů. Budou hosté i na nich?
Samozřejmě! Nechceme fanoušky v některých trochu menších městech, než je Praha, o nic ošidit. Takže playlist bude luxusní a na každém koncertě aspoň tři hosté. Víc bohužel nelze, neboť je podzim a každý pořád někde hraje.
Autorka rozhovoru: Iva Marešová
