Komu zní příjemně hebrejština, rozhodně by si neměl nechat ujít koncert izraelské zpěvačky Victorie Hanny. Nečekejte ale písničkářku. Ba naopak. Například jednu z jejích nejúspěšnějších skladeb – The Aleph-bet song - byste si na dobrou noc asi rozhodně nepustili (i když kdo ví). Jak již název skladby napovídá, hlavní roli zde hraje hebrejská abeceda a to s důrazem na unikátnost a rozmanitost zvukových zabarvení a odstínů jejích písmen a slov. Celá skladba tak působí spíše dojmem jakéhosi zajímavého, ač na první poslech pro nás možná trochu zvláštního, fonetického experimentu. Využívání všech možných barev a odstínů lidského hlasu (často také rapuje) je pro tuto zpěvačku stejně typické jako její hluboký vztah k judaismu a biblickým textům, které se v její tvorbě objevují velice často a jsou pro ní zdrojem silné inspirace.
Čím dál více populárnější severská hudba bude na Colours obohacena o další dva interprety a už jméno první z nich, Aurora Aksnes, odkazuje na země okolo polárního kruhu více než jasně. Teprve devatenáctiletá rodačka z jednoho z nejdeštivějších míst Evropy, města Bergen, je ovšem už suverénní zpěvačkou a zároveň majitelkou nádherného, vysoko položeného hlasu. Texty inspirované přírodou – to je jakési poznávací znamení většiny severských zpěvaček a ani Aurora Aksnes není výjimkou. Inklinuje k indie, na druhou stranu od ní uslyšíte i skladby zjevně inspirované country a tradičním americkým folkem.
Když jsem před několika lety při jednom z mnoha stopů projížděl Norskem nedaleko Osla, ihned mě upoutal a okouzlil sytý a hluboký hlas linoucí se tehdy z autorádia. Patřil zpěvačce Susanne Sundfør, jež byla v té době v Norsku velmi známá a úspěšná, a máme štěstí, že letos se poprvé podívá i do České republiky. Oproti své předchozí mladší kolegyni je hudba Susanne Sundfør temnější, a to po všech stránkách. Libuje si v monumentálnějším pojetí skladeb (hojně používá smyčcové nástroje) a ve výrazných melodiích. Kromě psaní textů ovládá skvěle i klávesové nástroje (používá například velmi hojně Fender piano) a rozhodně cizí jí nejsou ani aranžmá klasických strunných nástrojů. Její počáteční alba byla více písničkářská – spíše minimalisticky instrumentovaná, ale s výraznou a nosnou zpěvovou linkou, která často dlouhou dobu utkvěla v paměti. Alba poslední (např. loňské The Ten Love Songs) jsou oproti tomu již výrazně více elektronická a některé skladby, což je možná trochu škoda, i více mainstreamové. Klidnější a intimnější projev, kdy vystupuje jen s Fender pianem a doprovodnými vokály, je jí však zdá se stejně vlastní jako beatové skladby s navrstvenými smyčci, syntezéry a výrazně nareverbovaným hlasem. Do současnosti vydala již 6 alb a v rodném Norsku má na kontě řadu tamějších nejvyšších hudebních ocenění.
Shades Of Black je název debutového alba holandské zpěvačky Sharon Kovacs. I tato 26letá zpěvačka s příjemně sytým a lehce nakřáplým hlasem se na Colours objeví poprvé a přiveze zajímavou směsici rocku a soulu. A to vše v lehce kabaretním hávu. Hudba z duše, temně orámovaná, upřímná a opravdová – tak charakterizuje svou hudbu zpěvačka s přezdívkou "The Wolf Lady" podle charakteristické pokrývky hlavy, kterou často nosí. Má za sebou již mnoho odehraných koncertů po celé Evropě, zejména na prknech velkých rockových festivalů.
Jen pár kilometrů do rodného Polska to bude mít poslední z našeho výčtu zajímavých zpěvaček – Maria Peszek, která se zároveň na Colours již před třemi lety objevila. Zpěvačka, která se nebojí pouštět ve své tvorbě do kontroverzních osobních zpovědí, ať už se jedná o sex či náboženství (což v silně katolickém Polsku nebudí u části populace zrovna nadšené ovace), se kromě zpěvu věnuje také herectví (významná je její spolupráce např. s režisérkou Agnieszkou Holland). Na letošní Colours přiveze představit především své poslední album Karabin, které vyšlo v únoru.
