Na konci října poctí svou návštěvou Jazz Dock americká bubenice Cindy Blackman-Santana. Ačkoli její příjmení jasně poukazuje na vztah se známým kytaristou Carlosem Santanou, rozhodně se neveze na křídlech popularity svého výrazně známějšího manžela.

Čtěte také: Bubeník Chris Dave dominoval experimentální akci Spotlight

O tom, že tato jazz-rocková bubenice opravdu umí hrát, svědčí i to, že se rozhodla se svým současným projektem Another Lifetime poctít (a jedná se o opravdu zdařilou poctu) jednoho z nejvýznamnějších bubeníků všech dob – Tonyho Wiliamse. O něm se pochvalně vyjadřoval už Miles Davis (a to je co říct) v době, kdy se jako teprve sedmnáctiletý mladík v roce 1957 připojil k jeho slavnému kvintetu.

Pro Cindy Blackman byl Tony Wiliams jedním z prvních obrovských vzorů a inspirací, a proto se nemůžeme divit, že se rozhodla připomenout právě jeho. Jistý další skrytý význam v poctě právě tomuto bubeníkovi hraje i fakt, že v době svého pobytu na Berklee studovala Cindy Blackman i u Alana Dawsona, jednoho z učitelů právě Tonnyho Wiliamse. Po předčasném odchodu ze studií směřovaly její kroky do New Yorku, kde se nějaký čas živila jako pouliční performer. Měla také dostatek času nasát zdejší jazzovou atmosféru, které tehdy, na počátku osmdesátých let, vévodila jména jako Philly Joe Jones, Roy Haynes, Louis Haynes, Art Blakey a další.

Právě poslední jmenovaný byl pro ni v jejím životě dalším velkým vzorem. V této době se také setkala s předsudky, že právě žena (a navíc černoška) hraje na bicí. Je potěšující, že se tyto hloupé a krátkozraké názory dnes už naštěstí vyskytují jen velmi zřídka a že muzikantek-bubenic stále přibývá. V roce 1988 již vedla svůj vlastní projekt, ve kterém můžeme nalézt významná jména jako je například Kenny Garrett či Joe Henderson. V roce 1993 započala také její spolupráce s Lennym Kravitzem, v jehož kapele zůstala více než deset let.

Mimochodem právě k začátku jejich společného působení se váže jedna zajímavá historka. Před konkurzem ji telefonicky kontaktoval sám Kravitz a chtěl, aby tehdy zahrála něco na bicí po telefonu (dělila je totiž vzdálenost několika tisíc kilometrů). Její telefonický výkon se zřejmě líbil, a tak byla druhý den pozvána do LA, kde úspěšně porazila v konkurzu i ostatní bubeníky a následně na více než 10 let zaujala stálé místo v jeho kapele. Po tomto angažmá se ovšem vrátila zpět k jazzu a k rozvíjení svých vlastních hudebních myšlenek, ve kterých v současnosti pokračuje. Díky specifické a intimní atmosféře miluje hraní v klubech, a tak máme to štěstí, že si ji budeme moci zblízka prohlédnout právě v Jazz Docku.

A na co se vlastně můžeme 30. října v deset hodin večer těšit? Především na energii a jazz-rockový groove, který bude pochopitelně významně umocněn i jejími dalšími spoluhráči. Na klávesy se představí Marc Cary, na kytaru Aurelien Budynek (s podezřele českým příjmením) a na baskytaru Rashaan Carter. Cena vstupného činí na stání 350 korun, k sezení 650 korun.