Vše začalo v roce 1980, kdy student prvního ročníku Claude McKnight na jedné z alabamských univerzit v rámci svého zájmového kroužku sestavil ze čtyř výborných zpěváků základ dnešních Take 6. Jejich oblíbené místo na zkoušení byla školní koupelna, proto když se jednoho dne po chodbách procházel nynější člen, student Mark Kibble, a zaslechl jednu z takovýchto zkoušek, neváhal, přidal svůj talent a začal s nimi pravidelně vystupovat.
Po nějakém čase se k jejich kvintetu přidal i Kibbleův kamarád Meryk Warren, a tím se sestava stala kompletní. Prozatimní formace s názvem Alliance hrála nejčastěji v kostelech a v univerzitním kampusu. Přišli však nevyhnutelné potíže s logickým odchodem studentů, kteří po absolutoriu již neměli chuť v a capelle hrát. V roce 1985 se stalo, že odešla dolní polovina skupiny (bas, baryton, druhý tenor), což se ve výsledku stalo výhrou. K formaci se připojili Alvin Chea, Cedric Dent, a David Thomas, kteří utvořili na dlouhá léta stabilní formaci.
Alliance se postupem stávala úspěšnější a úspěšnější, nejenom díky míšení stylů v jejich tvorbě, ale také díky neuvěřitelnému souznění. Proto není divu, že jim v roce 1986 nabídl jedna z největších labelů Warner Bros kontrakt. Stávající název byl již registrován, proto dali hlavy dohromady a světlo světa spatřilo staronové uskupení s názvem Take 6. Jejich prvotina se stejným názvem, kterou vydali rok od podpisu smlouvy, se těšila nevídanému úspěchu. Debutové album získalo hned na startu dvě ceny Grammy, a tím jim otevřelo cestu k hvězdným spolupracím. Za některé můžu jmenovat Ellu Fitzgerald, Stevea Wondera nebo Raye Charlese, tím by však výčet jmen zdaleka nekončil. Zájem veřejnosti byl tak velký, že měli tu čest vystoupit před několika americkými prezidenty, zazpívat si na předávání Oskarů i Grammy, nahráli soundtrack k seriálu Martin, nepočítám vystoupení v show Saturday Night Live, zkrátka cestu do světa měli otevřenou.
Po tříleté odmlce přicházejí s dalším albem, ale i se změnami. Zakládající člen Meryck Warren se rozhodl pro kariéru producenta, proto ho nahradil Joe Kibble. Shoda jmen není náhodná, bratr Marka, již stávajícího člena, přinesl nový vítr, proto se skupina na příštích třech hudebních nosičích rozhodla pro instrumentální doprovod, a tím výrazně změnit do té doby pouze akustické aranžmá. Dvě opět proměnila ve zlatý gramofon. S rokem 1991 opět přichází návrat k původním vokálním kořenům s nahráním nosiče So Cool.
Čtěte také: Mehldau a Thile nadchli na Strunách podzimu
Za svoji mnohaletou kariéru získali nespočet cen, deset kousků Grammy, Dove Adwards, nominace na NAACP Image Award, první příčky v mnoha křesťanských i jazzových hitparádách a označení "nejúspěšnější" vokální skupina. Všichni zpěváci byli vychováváni v církvi Adventistů sedmého dne, proto se jejich víra promítá i do jejich tvorby. Texty plné náboženství, ale i lásky, přátelství a míru doplňují v rámci koncertu promluvami k divákům. Hudba je ovlivněna jazzem, R&B a jinými druhy černošské muziky, nejvíce však gospelem, který se v jejich akustickém podání snad nikdy neoposlouchá. Koncert v Lucerna Music Baru si určitě nenechte ujít, můžete si tak proslunit i deštivý listopad.
