Psal se rok 1994, kdy skupinu Jaga Jazzist založil všestranný hudebník a skladatel Lars Horntveth spolu s nadaným zpěvákem a trumpetistou Ivarem Christianem Johansenem (známým také pod uměleckým jménem Ravi). K nim se rovněž připojil starší bratr Larse Martin Horntveth. Právě tento trojúhelník je základním stavebním kamenem budoucí vážené elektro-jazzrockové kapely. Zajímavostí je též skutečnost, že v době založení Jagy bylo Larsovi pouhých čtrnáct let a jeho bratrovi sedmnáct.

Počátky a deska Jævla Jazzist Grete Stitz

To ovšem nehrálo žádnou negativní roli při žánrovém směrování kapely. Jaga Jazzist, doplněna o další muzikanty, začala zkoušet a experimentovat s fúzí jazzu, elektroniky, rocku, ale také třeba funku či rapu. Právě těmito kombinacemi upoutala posluchače v roce 1996, kdy dva roky po založení skupiny vydala první desku nazvanou Jævla Jazzist Grete Stitz.

Již na ní nalezneme většinu charakteristických prvků, kterými se tato norská skupina profiluje. Fascinující dechové aranže, nádherně využité zvukové efekty, nadprůměrné nasazení a velice náročné kompozice. Základem úspěchu nepochybně je až neuvěřitelná hudební všestrannost jednotlivých hudebníků, která vypovídá o tom, že do Jagy se dostali opravdu jen kvalitní muzikanti. K sourozenecké dvojici se přidala již brzy po založení kapely rovněž sestra obou bratrů – Line Horntveth, která vládne například tubě, flétnám a hraje rovněž na perkuse a zpívá.

Je pravda, že toto všestranné nadání mají zřejmě všichni sourozenci, neboť Lars Horntveth sám hraje na několik druhů klarinetů a saxofonů, klávesy, kytary, flétny a do toho ještě pomáhá programovat zvuky užívané na nahrávkách a koncertech. S těmi mu rovněž vypomáhá jeho bratr Martin, který sám v kapele hraje na bicí a perkuse.

Čtěte také: Jaga Jazzist na podzim přijede do Česka s novou deskou

Kromě rodinky Horntvethů ale nelze pominout i ostatní multiinstrumentálně nadané hudebníky jako například Mathiase Eicka nebo Evena Ormestada. S takto nadupanou sestavou experimentovali umělci již právě na své první desce. A je pravdou, že i přes značné množství jazzových prvků si umělci zkoušeli hrát i s možnostmi využití prvků jiných, často úplně odlišných, žánrů. Nalezneme zde tak výrazné prvky elektronické, rockové promíchané s vlivy severské i jiné hudby. Jazz zde však užitečně posloužil jako jakási pojímavá látka, která spojila všechny tyto ingredience dohromady, i když nebyl při zdánlivém prvním poslechu tak patrný k odhalení.

Komerční úspěch alba A Livingroom Hush

Ačkoli zaznamenala první deska velký úspěch, skutečný věhlas skupině přinesla až následující nahrávka – A Livingroom Hush, která vyšla až v roce 2002. V té době již sestava fungovala v obměněné formě bez Ivara Johansena i jiných členů, kteří se skupinou byli od jejích začátků. Nicméně změny nehrály zase takovou roli, neboť ústřední sourozenecký trojúhelník fungoval bezchybně a dál směřoval za svojí vizí. Té si brzy všimla vydavatelská společnost Warner, u které album vyšlo a jenom v Norsku se následně prodalo více jak 15 000 kopií.

Zároveň se kapela dostala do středu pozornosti, neboť vysoké výkony, jež Jaga Jazzist při koncertech podávala, jí brzy vynesly ceny Alarm Prize v Norsku a následně Nejlepší jazzové album roku vyhlašované rozhlasovou stanicí BBC, která písně Jagy s oblibou pouštěla často v denním vysílání. Po úspěšném turné se kapela opět vrátila do studií, kde natočila další desku, komerčně podstatně méně známou, nazvanou The Stix, která vyšla o rok později. Zde se skupina pokusila ještě více využít elektronických efektů.

V této době se také bratři Lars a Martin rozhodli založit paralelní, popověji založenější kapelu The National Bank, nicméně na aktivity Jagy to zásadnější vliv nemělo. Komerční úspěchy spojené s kvalitou a moderností, kterou se Jaga Jazzist vždy vyznačovala, přilákaly ke skupině další prestižní vydavatelství – Ninja Tune.

Právě u něj v roce 2005 vydala Jaga Jazzist další úspěšné album – What We Must. Monumentalita skladeb a náročné zvukové chemie zde již naznačily, že Jaga Jazzist má vysoké hudební ambice, které nastínila nádhernou souhrou dechové sekce s drsnými riffy kytar, elektronickými podtóny a výraznými kompozičními proměnami.

Vrchol s One Armed Bandit

Po pětileté odmlce se překvapivě skupina vrátila triumfálně s novou nahrávkou, která je v dosavadní tvorbě norské kapely řazena k jejím nejúspěšnějším. Deska One Armed Bandit se záhy setkala s pozitivní odezvou jak kritiků, tak i širokého publika napříč scénami rocku, jazzu, elektroniky či popu.

S novou posilou kapely – kytaristou Stianem Westerhusem, poskládal Lars Horntveth megalomansky vystavěné melodie, ze kterých každou vteřinu prýštily desítky neskutečných hudebních nápadů. Výraznější rockový charakter, kterým se kapela oprostila od melancholičtějšího vyznění svých skladeb, přispěla k rytmičtějšímu vyznění desky, což bezesporu přineslo kapele svěží vítr do plachet.

Následný celosvětový úspěch potvrdil, že kurz Jagy Jazzist je správný. Ačkoli na One Armed Bandit je elektroniky méně než na předchozích deskách, i zde nápaditě podbarvuje kytarové, klávesové i dechové party kapely, čímž vytváří atmosféru dokonale řízené jazzrockové psychedelie, která ovšem stojí na postupech moderní jazzové fúze.

Jak již to po takovém úspěchu bývá, Jaga Jazzist nyní musela čelit problému, jak překonat opět sama sebe. Po vyprodaném turné, které trvalo bezmála dva roky, zvolila Jaga Jazzist lišácký nápad. Rozhodla se spojit své síly se symfonickým orchestrem, což vyústilo ve společné natáčení a následné vydaní desky Live With Britten Sinfonia v roce 2013. Na jednom pódiu se tak setkalo devět členů kapely spolu s pětadvaceti symfoniky z prestižního Brittany Orchestra.

Koncertní repertoár byl víceméně složen ze skladeb z předchozích tří desek, nicméně nalezneme zde i nový singl Sprungen, který byl složen pro tuto speciální příležitost. Turné s orchestrem zaznamenalo veliký úspěch, o čemž svědčí pozitivní kritiky i vyprodané koncerty.

V roce 2015 přichází Jaga Jazzist s novým albem nazvaným Starfire, jež u vydavelství Ninja Tune Records vyšlo k 1. červnu. Od doby, co se Lars Horntveth odstěhoval z Norska do Los Angels ve Spojených státech, se logistika natáčení desek poněkud zkomplikovala. Od prosince 2012 tak muselo zbylých sedm členů kapely vycestovávat za jedním ze svých frontmanů, což značně protáhlo samotné natáčení. Po skončení se všichni ovšem již sešli ve studiu v Oslu, kde dokončili své další hudební dílo, které se výrazně vrací k elektronickým počátkům Jagy Jazzist.

Právě zvuková stránka alba patří k jednomu z nejzajímavějších a nejvýraznějších počinů nejen v historii této kapely, ale rovněž také bude patrně do budoucna velkou inspirací pro další skupiny v tomto hudebním žánru. Velký prostor k vyjádření zde dostal mimo jiných i kytarista Marcus Forsgren, který se doslova na Starfire umělecky vyřádil.

V České republice se tvorba Jagy Jazzist rovněž setkala se širokým zájmem a skupina zde již vyprodala několik koncertů, při kterých rovněž potvrdila své vysoké nasazení, jímž uchvacuje publikum dodnes všude po světě. Je otázkou, kam se bude kapela hudebně dále posouvat, neboť si neváhá dávat několikaleté přestávky v natáčení alb, čímž bezesporu získává čas a prostor pro utříbení nových nápadů a hudebních představ, jichž jistě nemá nedostatek vzhledem k tomu, že jednotliví hudebníci Jagy Jazzist se průběžně zapojují celosvětově do všech možných hudebních projektů.