Musím se přiznat, že ze všech projektů Michala Pavlíčka mám nejraději právě jeho komornější koncerty v pražských klubech, kam se Michal, jak říkal ostatně sám během koncertu, chodí vyblbnout. Repertoár jeho vyblbnutí se opírá o skladby z jeho sólových projektů, které jsou okořeněny syrovějším projevem Pavlíčkových kytar. Poctivou rockovou klubovou atmosféru si sem chodí proto užít jak fanoušci, tak i sám Michal Pavlíček. Zkrátka méně je někdy více.

Za doprovodu zkušených souputníků – baskytaristy Martina Maťa Ivana, bubeníka Michala „Koloucha“ Daňka a klávesisty Michaela Nejtka – osmašedesátiletý kytarista předstoupil před zaplněný sál natěšených fanoušků. Michal Pavlíček si zkraje večera posteskl, že aktuálně má za sebou nemocniční tour na úkor té koncertn a že zrovna prochází rekonvalescencí po operaci kyčle. Proto část koncertu odehrál vsedě na přistavené stoličce. Přesto však mu to samotnému během sól nedalo a povstal a hrál tak naplno. Nutno doplnit, že ačkoli se možná Michal Pavlíček necítil během koncertu úplně stoprocentně, na jeho hudebním projevu to znát nebylo.

Většinu koncertního repertoáru stavěl Michal Pavlíček na tvorbě z desek své kapely Big Heads. Rovněž ale došlo na skladby z jeho zatím posledního sólového alba Pošli to tam! z roku 2019. Kdo čekal vypalovačky Pražského výběru či Stromboli, tak se asi trochu divil. Nicméně to je právě na koncertech Pavlíčkova tria pro slavného kytaristu a skladatele osvobozující. Nemusí se svazovat mnohokrát ohranými písněmi a může si tak plně dovolit posluchačům naservírovat nové věci bez obalu. Ostatně skladby z desek Srdeční záležitosti či Pošli to tam! rozhodně nezaostávají za staršími Pavlíčkovými kousky. Z posledního alba zazněly pecky jako Zhurta či Ve znamení Jayi, tak i monumentální Modrý pták.

Ve svých spoluhráčích nachází Pavlíček vítanou uměleckou i lidskou oporu. Zjevem jako vikinský válečník se řízně a tvrdě předvedl bubeník Michal „Kolouch“ Daněk, nejmladší člen Pavlíčkova tria, který na této pozici vystřídal Miloše Meiera. Klávesista Michael Nejtek nabízí svému kytarovému protějšku pro změnu umělecký projev vycházející jak z jeho jazzových, tak i klasických postupů, čímž posouvá kapelu do širšího pole zvukové škály.

Zkušený Martin Ivan si pro změnu získával publikum svým slapovým stylem i svojí bezpražcovou basou, na které doslova kouzlil hluboké basové tóny. Ostatně bezpražcová kytara měla u Michala Pavlíčka zastoupení už ve Stromboli v podání Jirky Veselého.

Perličkou večera byl nástup mladé zpěvačky Milly Honsové. Ta je takříkajíc objevem právě Michala Pavlíčka a zajisté svým jistým hlasem a perfektní intonací zastoupila Pavlíčkův zpěv v písni Hlava veliká. Uchvátila rovněž v písni, kterou jako poctu věnovali v loňském roce zesnulému Jeffu Beckovi. Beckova píseň Blanket, ve které doprovázel zpěvačku Imogen Heap, byla rozhodně zajímavý výběr. Milly Honsová mohla naplno ukázat, že její hlas má co nabídnout. Navíc je osvěžující i v českých luzích a hájích slyšet anglicky zpívající zpěvačku bez českého přizvuku.

Podívejte se také na fotoreportáž z koncertu Michala Pavlíčka

Milly Honsová rovněž dostala prostor v písni Veliké Lalulá od skupiny Stromboli. V ní rovněž ukázala, že nemá problém poprat se i s náročnými pěveckými party Báry Basikové. Závěr večera patřil osvědčené vypalovačce Honička z desky Čombió a právě v ní se vyřádili všichni členové kapely.

Michal Pavlíček si koncert užíval. Střihnul si mnoho řízných sól, došlo jak na tvrdé tóny, tak i na jemnější balady a zvuková chemie jeho čtyř kytar posluchačům dokazovala, že nemá stále v našich končinách adekvátního vyzyvatele. Až by se chtělo říct bohužel. Každopádně je úžasné, že Michal Pavlíček se stále snaží hudebně posouvat, experimentovat, skládat nové písně a za to mu patří velký dík, neboť taková míra skladatelské a rovněž kytarové invence je zkrátka ohromující.