Jeff Beck se narodil 24. června 1944 v anglickém Surrey. Už jako malý vyrůstal obklopen hudbou. Jeho maminka hrála na klavír a doma se také často poslouchalo rádio. Pro jeho rodiče byla vážná hudba uvolňující element v době války i po ní a malý Jeff to také tak vnímal. Zamiloval si prý už jako chlapec například Bolero od Maurice Ravela. Rodiče ho nejdříve nutili ke hře na klavír, ale toho Jeff po dvou letech zanechal. Poté se ještě zkoušel učit na housle a ještě později na cello. Od roku 1957 se začal věnovat hře na kytaru a po dvou letech poprvé zkoušel se svou první kapelou Deltones.
Také začal studovat výtvarnou akademii Art College ve Wimbledonu (studia však později kvůli hudbě zanechal). V roce 1961 sestavil další kapelu - The Night Shift. Ten rok s nimi vystupoval na svém prvním koncertě ve Fair Ground jako předkapela. Zde také vystupovala skupina Jimmyho Page, se kterým se Jeff seznámil díky své sestře. Následně v roce 1962 se připojil Jeff ke kapele Tridents jako doprovodný kytarista. Jeho kariéra ale definitivně odstartovala ve chvíli, kdy ho doporučil právě Jimmy Page skupině Yardbirds jako náhradu za Erica Claptona (ten nastoupil u Bluesbreakers Johna Mayalla). V roce 1965 tedy poprvé zkoušel s Yardbirds.
Éra 1966 -1967 - Yardbirds
Dá se směle říci, že příchod Jeffa Becka bylo to, co Yardbirds potřebovali. Jeff přinesl do kapely nový zvuk a jeho snaha o inovativní zvukové experimenty posílila vliv psychedelického zvuku na tehdejší scéně. Jeff byl jeden z prvních hráčů na elektrickou kytaru, který začal používat různé efekty k ohýbání zvuku. Ač byl v kapele pouhý rok a půl a jeho účast je zachycena jen na jedné desce Roger the Engineer (1966), měl podíl na většině kapelových hitů (jeho charakteristický rukopis je slyšet například na hitech Heart Full of Soul nebo Shapes of Things). Kapela se stávala slavnější i pro provokativně extravagantní show na pódiu, kdy Jeff Beck rozbíjel během koncertů kytary o pódium (jednu takovou scénu můžete nálezt ve filmu Blowup Michelangela Antonioniho z roku 1966, kde se v jedné scéně objeví Yardbirds, česky se film nazývá Zvětšenina).
V roce 1966 se také ke kapele připojil Jimmy Page, kterého tam pozval samotný Beck. O jedno léto později ovšem začaly vznikat spory mezi ním a kapelou (především mezi ním a Pagem) a Jeff Beck proto kapelu opouští.
Období 1968-1973
Poté, co opustil Yardbirds, podepsal Jeff smlouvu s EMI a nahrál pro ni skladbu Hi Ho Silver Lining (ta se stala hitem, který v roce 1972 vyšel v reedici na značce RAK, a dodnes je trhákem na diskotékách), přetočil pod vlastní úpravou píseň Love is Blue a v písni Donovana Goo Goo Barabajagal zahrál kytarové sólo.
V roce 1968 založil Jeff Beck vlastní uskupení Jeff Beck Group (ještě před tím odmítl místo hlavního kytaristy v kapele Pink Floyd - místo něj nastoupil David Gilmour). Tato skupina vystupovala v obsazení Jeff Beck (sólová kytara), Ron Wood (baskytara), Rod Stewart (zpěv) a Ray Cook (bicí). Ovšem po padáku, který dal Beck kapele po společném turné s Royem Orbisonem a Small Faces, nastoupil ke kapele na post bubeníka Mickey Waller. Později se připojil Nicky Hopkins na klávesy.
Jeff Beck Group vydala v této sestavě dvě desky. V roce 1968 album Truth (na této desce je i předělávka Bolera, kterou hrají Jimmy Page a John Paul Jones) a o rok později Beck-Ola. Tato dvě alba, dá se říci, jsou takovými prvními náznaky metalu, styl byl pojmenován jako takzvaný rough rock. Jeff Beck tak předstihl svou dobu a předstihl i nápad Led Zeppelin, kteří s tím přišli později. Kapela hrála tvrdý a syrový rock pod vlivem R&B a byla známá pro divoký a kontroverzní rockový životní styl. Kvůli třenicím mezi členy odcházejí později Ron Wood a Rod Stewart (připojují se k Small Faces a přejmenovávají je na Faces) a kapela se rozpadá. Je proto smutným paradoxem, že se tak stane týden před jejich plánovaným vystoupením na Woodstocku, proto tedy Jeff Beck nakonec na tomto legendárním festivalu nevystoupil.
Po této anabázi Jeff Beck začal sestavovat novou skupinu s dvěma ex-členy Vanila Fudge - Timem Bogertem (baskytara) a Carminem Appicem (bicí), se kterými se znal z náštěvy New Yorku ještě z období s Yardbirds. Ovšem vše se zkomplikovalo po Jeffově autonehodě, která ho na 18 měsíců vyřadila z muzikantské činnosti. Bogert a Appice proto společně vytvořili kapelu Cactus.
Koncem roku 1971 založil Jeff Beck druhou sestavu Jeff Beck Group (Robert Tench - zpěv; Max Middleton - piano, Clive Chapman - baskytara, Cozy Powell - bicí). Skupina hrála rock a pop s prvky R&B a jazzu. A přestože Jeff Beck Group vydala dvě desky Rough & Ready (koncem 1971 pod produkcí Jeffa Becka) a Jeff Beck Group (1972, pod produkcí Steva Croppera), Jeff Beck nebyl touto tvorbou příliš nadšen a řekl, že kapela nesplnila jeho očekávání a opětovně ji rozpouští. Když se navíc rozpadl Cactus, rozhodl se opět pro spolupráci s Appicem a Bogertem.
Trio Beck, Bogert and Appice však spolu také dlouho nevydrželo. Natočilo desku Beck, Bogert, Appice (1973), která obsahovala hit Stevieho Wondera Superstition, který je v jejich podání jedinečný (Beck hrál sólovou kytaru na desce Steveho Wondera na albu Talking Book) a podnikli spolu jedno turné, z něhož se zachoval živý koncert z Japonska, ten vyšel v roce 1974.
Jeff Beck odmítl i pozici hlavního kytaristy v Rolling Stones
Po skončení úspěšného turné se bohužel kapela rozpadla. V ten samý rok byla Beckovi nabídnuta pozice hlavního kytaristy v Rolling Stones, ale Jeff ji odmítl (místo něj nastoupil Ron Wood). Jeff Beck se do roku 1975 hudebně odmlčel. Říká se také, že byl uchvácen hudbou Mahavishnu Orchestra a albem Spectrum, a je pravda, že jeho následující tvorba se obrátila žánrově úplně jiným směrem. Po načerpání inspirace v roce 1975 vydává svou sólovou instrumentální desku Blow by Blow. Při pohledu na předchozí tvorbu Jeffa je to až šok, jakým směrem se obrátil od rock´n´rollu k jazzrocku, funku a fusion. Dlouhá jazzrocková sóla opravdu ukazují na vliv Mahavishnu Orchestra. Na této desce se autorsky podílí Max Middleton (píseň Freeway Jam se stala jeho hitovkou, kterou Jeff hraje dodnes) a také Stevie Wonder (Cause We´ve Ended As Lovers). Autorskou dominanci na Beckových albech začínají mít klavíristé a tato tradice bude pokračovat i později. Deska obdržela velmi pozitivní kritiku a v prodejnosti se v Americe prosadila na 4. místě.
Po tomto úspěchu se Jeff Beck potkal s Tommym Bolinem (hrál na Cobhamově Spectru, v Deep Purple, v Moxy a také ve skupině Zephyr) a českým klavíristou Janem Hammerem (ex-Mahavishnu Orchestra). Těžko říct, co ti tři spolu chystali (zachovaly se jamy z doby kolem roku 1976). Než však stihli spolu něco udělat, Tommy Bolin následkem těžkého předávkování heroinem zemřel při autonehodě v Miami den před tím, než se stihl s Jeffem poprvé sejít ve studiu. Nicméně Hammer a Beck se spolu rozhodli i přes to spolupracovat.
V roce 1976 Jan Hammer hostoval při natáčení Beckova alba Wired, úspěch této desky navázal na předchozí aplaus. Skladby Blue Wind či Come Dancing (složena dalším ex-Mahavishnu Narada Michaelem Waldenem) se staly jazzrockovými standardy. Jeff Beck následně zahájil turné k této desce v doprovodu skupiny Jan Hammer Group. Z tohoto turné byl poté pořízen záznam a vydán v roce 1977 pod názvem Jeff Beck with the Jan Hammer Group Live. Během tohoto turné se čas od času objevil na pódiu i John McLaughlin. Toto období bylo jedním z vrcholných v Beckově kariéře.
Jak řekl sám Beck: „Nemyslím si, že mnoho lidí mohlo pochopit, co se to, kurva, na pódiu děje. Mohu jen říci, že to bylo vzrušující elektrické období pro nás muzikanty, protože jsme posouvali hudbu novými směry. V té době, myslím, jsme byli trochu mimo hlavní proudy, ale při poslechu dnes si říkám, že to my jsme byli in a ostatní byli out." Koncerty kromě šílených sólových pasáží a jemných citlivých písní vyplňovaly i drobné fórky muzikantů, například, že napodobovali zvuky městské hromadné dopravy. V rámci koncertní show tehdy Jan Hammer poprvé vystupoval s klávesami, které si nechal upravit v kytarovém stylu k zavěšení na rameno. Takže mohl vystupovat ve stoje vedle Becka a atmosféra při koncertech při vzájemných sólových výměnách byla dokonalá.
Období 1980-1989
Po veleúspěšném turné se Jeff Beck znovu odmlčel až do roku 1980, kdy vydal desku There and Back. Tato deska je opět výborným kouskem a podílí se na ní opět Jan Hammer. Na bicí hraje vynikající bubeník Simon Philips. Ovšem poprvé se zde objevuje rovněž klávesista Tony Hymas, s nímž Beck později spolupracuje místo Hammera. S Hammerem se ještě objeví na desce Cozyho Powella Tilt, ale poté se Jeff začíná účastnit různých velkých charitativních koncertů a jeho sólová tvorba se odkládá.
V roce 1981 uskuteční řadu vzpomínkových koncertů Yardbirds s Ericem Claptonem pro festival Amnesty International zvaný Secret Policeman's Other Ball. Toto období vrcholí v roce 1982 sestavením all star seskupení Clapton, Sting, Phil Collins, Donovan a Bob Geldof. V režii Martina Lewise vznikl o této akci i film, který sklidil, hlavně v USA, velký úspěch. V roce 1983 je sestaven další All Star Band pro charitativní festival ARMS věnovaný památce Ronnieho Lanea. Tato sestava se skládala z Becka, Jana Hammera, Jimmyho Page, Joea Cockera, Erica Claptona a dalších. Kromě toho, že zde vystupovali dohromady, Beck hrál s Hammerem a Simonem Phillipsem své písně z Wired a There and Back.
Ovšem bylo zde znát, že všichni muzikanti začínají sklouzávat do klasického rock'n'rollu s omíláním rockových standardů. V roce 1984 hostuje Jeff Beck na albu Roda Stewarta a přizve ho na oplátku k hostování na vlastní desce, kterou chystá. Po dlouhé době vyšla v roce 1985 další deska zvaná Flash. Toto album sice má charakteristický zvuk 80. let, je však svým způsobem opět inovátorské. S použitím nových elektronických prvků se zařazuje mimo hlavní proud. Na desce opět spolupracuje s Hammerem a i s Rodem Stewartem, jenž se objevil v písni People Get Ready, která se vyšplhala vysoko po žebříčků britské i americké hitparády. Jeff Beck dostal za tuto desku svou první cenu Grammy za nejlepší instrumentální rockový výkon, a to v písni Escape. Jeff Beck dokázal, že je hudebně někde jinde než všichni ostatní.
Následujícího turné v Japonsku v roce 1986 se opět účastní Beck spolu s Hammerem a se skupinou Carlose Santany. Veleúspěšné a vyprodané koncerty jsou bohužel poněkud úpadkovým obdobím Jeffa Becka. Hraní rockových standardů s dalšími slavnými rockovými hvězdami je sice komerčně úspěšné, ale pro další vývoj hudby to znamená smutný konec. Hammer s Beckem se nakonec rozcházejí každý vstříc své kariéře.
