Je smutným faktem, že český jazz má daleko k jakékoli výrazné revoluci, která by ho vyšvihla ke světové špici. Někdy se spíše zdá, že jazz u nás zamrzl někde mezi 70. a 80. léty. Deska Still Warm to Touch je však v něčem přelomová. I když nepřináší nic nového, alespoň se pokouší hledat inspiraci ve světě u novějších jazzových vzorů. Hned první píseň, Let the Rabbit to Tell Your Fortune, je opravdu nabitá energií, a posluchače tak navnadí k dalšímu poslechu.

Pěkné téma, nápaditá rytmika a krásný zvuk jsou hlavními trumfy tohoto jazzového tria. Přesto je však patrné, že i u těchto mladých hudebníků se hranice kreativity občas příliš přiblížily k jejich dětským vzorům.

I přes snahu o světovost Still Warm to Touch zřejmě zůstane doma

A tak se opět nabízí další argument, který bývá u tvorby mnohých českých kapel často využíván: srovnání, že na českou kapelu je to vynikající výkon. A právě za toto prohlášení bývají kritici často zatloukáni až po hlavu do hlíny.

Ano, na českou desku je to však skutečně vynikající výkon. Když pomineme, že dravý duch tria se s ubíhajícími minutami alba značně otupuje a naopak se celý zážitek blíží poměrně velkému nudnému klišé.

Skladby jsou podobné jedna druhé a navzdory zprvu zajímavým improvizacím je poslech čím dál tím monotónnější. Přestože je nutné vyzdvihnout výkony všech tří muzikantů (Martina Brunnera, Rastislava Uhríka a Tomáše Hobzeka), jejichž sóla jsou bezpochyby příjemná, nemůže se ubránit rýpal myšlence, že vše, co na desce je, již někdy dříve slyšel.

Still Warm to Touch je na dva nebo tři poslechy možná zajímavým zážitekem, který ale nepřináší nějaký silný závan větru do plachet českého jazzu. Je jasné, že o to ani autoři neusilovali. Jedná se zkrátka o lepší výkonový průměr na místním jazzovém kolbišti, který neurazí, ale bohužel ani nenadchne.