Pod názvem An Evening With Federsel & Mäkela vychází u vydavatelství Polí5 další zajímavé album, na kterém spolupracovala tato dvojice hudebníků, přesněji řečeno, Pasi Mäkelä už hostoval na zatím poslední desce Procházkovy skupiny B4 s názvem Didaktik Nation Legendary Rock.

Již při prvních minutách na posluchače vytrysknou nekompromisní tóny vycházející z experimentů se zvuky různých nástrojů i nenástrojů nabízející tak nevšední hudební zážitek skýtající prvky freakoutu, psychedelického rocku, free jazzu, blues a ani bůh neví čeho ještě.

Album se odkazuje ke kořenům psychedelického freakoutu šedesátých let, posouvá ho však dál díky zvukovým pokusům Tomáše Procházky

V atmosféře současné české pop kultury je tato deska nadějným světélkem na konci tunelu, že z hudby ještě nevymizel humor, jak kdysi proklamoval Frank Zappa, jeden z představitelů freakoutové scény šedesátých let.

Samostatnou kapitolou na této zvrhle krásné desce je zpěv Pasi Mäkely. Ten připomíná místy spíše kázání pro soudobé pseudohudební negramoty vyznávající muzikantské a skladatelské kvality Michala Davida, čímž je podtrženo vesele ulítlé ladění této desky. Avšak kromě bluesově procítěného zpěvu a již zmíněného temného kázání obohacuje Mäkelä nahrávku i svými alikvótními hlasovými experimenty.

Zdánlivě tak album připomíná další šedesátkovou freakoutovou ikonu, Captaina Beefhearta, neboť skládání písní pro jeho desku Trout Mask Replica trvalo také jen několik hodin a jak sám Beefheart mnohdy podotýkal, měl by je hotové i dřív, kdyby uměl na nástroje hrát. Nicméně Pasi Mäkelä na kytaru hraje opravdu velmi dobře a o jeho muzikantských kvalitách se mohou posluchači přesvědčit i při návštěvě koncertu jeho avantgardní skupiny Läski či snáze u jeho dalšího projektu s českými hudebníky - Spermbankers.

Bláznivou atmosféru tohoto alba možná i dokreslí průběh natáčení této desky, neboť se odehrávalo v kuchyni Tomáše Procházky. Ta byla v oné době zaplněna vší potřebnou technikou, od té běžnější jako jsou kytary, klávesy, perkuse, dechové nástroje až k těm méně obvyklým jako byly pivofon, valcha, rádio a mnoho dalších předmětů. Celkový zvuk desky též určilo zapojení analogových bicích automatů, které Tomáš Procházka využil již při dřívějších projektech.

Za však zdánlivě jednoduchými melodickými pokusy nelze přehlédnout mravenčí práci Tomáše Procházky, který celou desku mixoval a obohatil ji pro něj doslova rukopisnými elektronickými experimenty a upekl tak nádherně humorný zvukový dort, po kterém vám ale rozhodně špatně nebude. Naopak.