Jestliže sobotní program začínal kvůli páteční pařbě velmi decentně a zvolna, pak nedělní ráno muselo ve stanovém městečku okem střízlivého kolemjdoucího vypadat spíše jako probouzení tlupy medvíďat ze zimního spánku. Poslední kapky deště spadly k ránu a již po chvíli návštěvníky začalo vyhánět ze spacáků slunce, které se po více jak dvou dnech zčistajasna objevilo na do té doby depresivně šedé obloze.

Program jako by se značně společensky unavenými fanoušky počítal, protože ranní kapely nevyžadovaly prakticky žádnou posluchačskou aktivitu. První prolomili mlžný opar nicnedělání Wohnout. – začalo se skákat, začalo se řvát a třetí festivalový den se naplno rozběhl.

Čtěte také: Basinfirefest 2013: Sobotní večer byl přehlídkou skvělých frontmanů

I přes ujištění, že se nebudou na pódiích střetávat podobné kapely, došlo vzápětí snad asi k nejhorší možné kombinaci, jaká vůbec mohla na naší půdě vzniknout - otec a syn se postavili proti sobě. Derby Jiří Urban vs. Jiří Urban – nebo také Dymytry vs. Arakain, chcete-li – postavilo mnoho lidí před obtížnou volbu.

Nejčastější řešení bylo zhruba takovéto: poslechnout začátek vystoupení Arakain, kterým začínal set o pár minut dříve, zajít se podívat na menší stage, co tam vyvádějí Dymytry, a pak se konečně rozhodnout, kde vyhodit kotvu.

Přestože Arakain měli zcela logicky více lidí pod pódiem, dost trpěli na špatný zvuk – kytary zněly celkem ploše a Honzův hlas, namísto toho, aby jako obvykle dokázal penetrovat železobetonovou zeď, se jen s obtížemi tlačil skrze zvukovou kouli. Na hráčských výkonech to ale nebylo znát. Jeli na doraz, jinak to snad ani neumí. Publiku nabídli velmi vyvážený set, který kombinoval starší kousky i nejnovější skladby.

Na vedlejší stagi zatím rozpalovali svou armádu Dymytry. Také oni střídali songy, přestože důraz byl kladen zejména na poslední desku Neonarcis. Psy-corové běsnění na chvíli přerušilo pouze sólo jejich bubeníka Miloše Meiera. Ačkoliv neměli tolik lidí pod pódiem jako Arakain, po skončení show na hlavní scéně se slušná řádka fanoušků přesunula, aby shlédla i „konkurenční“ vystoupení.

Po českém duelu byla ohlášena změna programu, Vypsaná fixa se prohodila s americkými nu-metalisty Coal Chamber. Tím zvolna započala večerní část programu, kterou tvořili především kapely tvrdšího ražení. Z časových důvodů se nicméně redaktorské duo začalo chystat na cestu domů. Při odchodu z areálu bylo ještě možné spatřit, jak bubeníka Coal Chamber chytá amok ne nepodobný vystoupení Viléma Čoka ze sobotního rána. Asi kvalitní materiál.

I přes drobné organizační poklesky a opticky nižší účast byl Basinfirefest 2013 velmi vydařenou akcí, zejména pak díky sobotnímu večeru. Pro návštěvníky bylo jistě velmi příjemné, že nemuseli nikde stát fronty, že podstatná část areálu byla chráněná před deštěm a že festival nabízel tak trochu něco od všeho. Snad jen se středoproudým českým bigbítem se mohlo více šetřit.