Krátce před jedenáctou odstartoval sobotní program vystoupením Veřejné bezpečnosti. Kotel čítající zhruba pět lidí jasně poukazoval na fakt, že převážná většina návštěvníků se v pátek zbourala, jak zákon káže.

Vystoupení Cocotte Minute na malé stagi si ovšem už jen málokdo nechal ujít. Zcela sebrali vítr z plachet Fast Food Orchestra, pod hlavním pódiem setrvala pouze menšina. Začali mírně a decentně, s postupem času ale začali přidávat plyn a jet takovým způsobem, že v jeden moment Zellerovi vypadly oba ušní odposlechy. Práce s davem byla velmi podařená a zhruba od dvaceti minut po začátku setu už se „jely“ jen přídavky.

Prohlédněte si také reportáž z pátečního programu

Přehlídka na menší stagi pokračovala. Henych 666 na hlavní scéně měl už poměrně početný dav, i přesto ale byla většina lidí natlačena před menším pódiem, kde vystoupil Vilém Čok & Bypass. Kdo neviděl, neuvěří. Čok vlétl na pódium v šaškovské čepici a neoprenu s nalepenými kostmi a začal šílet. Těžko posoudit, jestli testuje nějaké experimentální léky nebo se jednalo o velmi dobře připravené představení. Vrcholem vystoupení bylo pak sólo na policejní sirénu.

Komentář z kotle: "Ten určitě v něčem jede. Nevím sice v čem, ale doufám, že se to tady dá někde koupit."

Ačkoliv pořadatelé slibovali, že se na jednotlivých scénách nebudou programy křížit, v následujícím případě se to tak docela nepovedlo: Na hlavním pódiu vystoupil Miloš „Dodo“ Doležal se svým synem, který navzdory svému velmi nízkému věku naprosto nelidsky krotil baskytaru. Na druhém jevišti se pak utábořil Aleš Brichta Project . Mnoho pamětníků si zašlo poslechnout staré i nové fláky a nutno podotknout, že instrumentální část projektu byla perfektní. Mnohem rozpačitější byl pak projev samotného Brichty.

Překvapením sobotního večera i celého festivalu byla jednoznačně švédská formace Hardcore Superstar. I přes název nemají s hardcore nic společného, jejich hudba je spíše ostřejším glam metalem. Držitelé švédské grammy se vrhli na pódium s opravdovou vervou – zřejmě chtěli při své první návštěvě udělat co nejlepší dojem. V čele s charismatickým Joakimem Bergem velmi snadno přitáhli pozornost a aktivovali fanoušky.

Ačkoliv z frontmanovy komunikace byla cítit značná inspirace Brucem Dickinsonem, nikomu z fanoušků to příliš nevadilo. Dělal svou práci dobře a člověk se díky tomu neměl čas nudit. V jeden moment dokonce zastavil song v půli, aby na stage mohl vytáhnout dvě slečny, nabídnout jim panáka a nechat je chvíli křepčit před pár tisíci lidí. Show byla divoká a strhující, až to chvíli vypadalo, že dal Vilém Čok švédské výpravě něco ze svých zásob.

O poznání střízlivější pak byli dánští Pretty Maids. Nahnali v průběhu zvukové zkoušky citelné zpoždění, neboť se vyskytly technické problémy s klávesami. Fanoušci si ale rádi počkali. Vždy usměvavý Ken Hammer laskal sladké dřevo, zatímco Ronnie Atkins předváděl velmi precizní práci s mikrofonem – snad jen mohl jít z beden trochu víc nahlas. Atkins se rozhodně nenechal zahambit švédskými „nováčky“ a taktéž výborně komunikoval s fanoušky. Mezi odehranými songy nechyběly pecky jako Future World nebo Back to Back.

Nad areálem se začalo zvolna stmívat a nadešel čas pro jedno z největších lákadel večera. Své historicky druhé představení v ČR si na Basinfirefestu odehráli němečtí Van Canto. Již během soundchecku hecoval jeden ze zpěváků, Ross Thompson, davy, když tajně proklouzl do koridoru před pódiem.

Kapele se při příchodu dostalo bouřlivého a srdečného přivítání, přestože finální zvuk se ladil teprve během první písně If I Die in Battle. Pěvecko-bubenická šestice působila velmi uvolněně a koncert si náležitě užívala. Mezi jednotlivými songy učili Van Canto fanoušky zpívat nebo je prostě jen tak nechali řvát, zatímco proplachovali vodou hlasivky. V repertoáru bohužel dominovaly zejména covery, zřejmě si ještě nevěří natolik, aby před naším publikem prezentovali kompletně vlastní set. Velmi kontroverzní byla i volba písně Neuer Wind, kterou jako jednu z mála zpívají v rodné němčině.

Že bicí vlastně ani nejsou potřeba, ukázala kapela během coveru skupiny Blind Guardian – The Bard’s Song. Bubeník Bastien si vzal mikrofon a celou skladbu odehrála šestice komplet vokálně. V ostatních písních se nadpozemský hlas zpěvačky Ingy nesl nad dvojšlapkovým peklem a neuvěřitelnými „kytarovými“ sóly. Ta v některých momentech vyústila až do epických duelů. Na pódiu protentokrát nebyl pouze jeden frontman, ale hned pět.

Set utekl velmi rychle a vokální banda se musela brzy rozloučit. Nezapomněli však dodat, že zkraje příštího roku jim vychází nové album a v nadcházejícím turné mají plánovanou i zastávku v Praze.

Prohlédněte si také fotoreport Katky Hajdinové ze sobotního programu

Podařený večer uzavřela na malém pódiu mostecká smečka Carpatia Castle. I přes až příliš výrazný kopák měli výborný zvuk a dokázali si udržet pozornost řady těch, kteří už za sebou měli několikahodinový moshpit. Jejich temně melodické představení uzavřelo nabitý festivalový den.

Setlist Van Canto

1.If I Die in Battle

2.Wishmaster

3.Neuer Wind

4.To Sing a Metal Song

5.Rebellion

6.The Seller of Souls

7.The Bard's Song - In the Forest

8.Primo Victoria

9.Lost Forever

10.Fear of the Dark

11.The Mission / Master of Puppets