Brány areálu ve Vesci u Liberce již podruhé v historii Benátské noci otevřely svou náruč návštěvníkům. Travnaté svahy byly až za obzor posety válečnými tábory obléhajícími festivalový areál. Stanová ležení byla přesto oproti motorizovaným jednotkám v menšině.

Sportovní středisko poskytlo prostor hned pro tři velká pódia. Mimo ně ale byl vnitřek areálu zaplněn řadou malých scén a dalších zón vybízejících k nejrůznějším aktivitám; návštěvníci se mohli zchladit v bazénu, vybít agresi na střelnici nebo potrápit spoluhráče v partičce stolního tenisu.

Protože programy byly víceméně sladěny na stejné hrací časy, bylo pro diváka téměř nemožné stíhat všechno. Alespoň žánrová diverzita byla ve většině případů zachována. Hlavní stage k sobě jako magnet přitahovala nejrůznější formy středoproudu a v závěru večera i hlavní „tahouny“ festivalu. Druhá stage se oproti tomu zaměřovala spíše na rockové publikum.

Čtěte také: Rozhovor s Joakimem Brodénem ze Sabaton

Třetí scéna byla poměrně zvláštní; přes den nabízela zejména kapely z okolí Liberce, a to v rámci všech žánrů, ve večerních hodinách pak otěže převzali DJ. Nejmenší scéna byla jako jediná zastřešená.

Naše společná pouť začíná na rockové stagi vystoupením Citron. Všichni byli zvědaví, jak si Fany Michalík povede na postu frontmana namísto nedávno zesnulého Standy Hranického. Změna vokálu samozřejmě ovlivnila celkový výraz kapely, ale jinak je možné říct, že zpěvák kvalitou projevu a celkovým nasazením přítomné přesvědčil, že svou roli bezpečně zvládá.

Nová naděje 

Rocková stage se začala plnit příznivci festivalových standardek, takže nastal čas přesunout se jinam. Nejmenší stage přichystala jedno z příjemných překvapení v podobě liberecké death/metalcorové formace Madafaka. Poctivý nášup extrémního metalu hezky syrově a od podlahy. Mladá krev má v tomto ohledu mnoho co nabídnout.

Pekelné vedro začalo pomalu ustupovat a na hlavní scéně se ukázali první z headlinerů, pop-rocková banda z finského Espoo, Sunrise Avenue.  Samu sice na facebooku hlásil, že má unavené hlasivky, ale na show nic z toho nebylo poznat. Kapela vysílala spoustu pozitivní energie a umělci předvedli špičkovou show. Snad nenastal moment, kdyby na pódiu byla stejná sestava kytar, kytaroví technici se řádně naběhali.

V závěru vystoupení došlo i na červené SG ve stylu Anguse Younga a zběsilé kytarové sólo, které místy zabíhalo i přetřásání klasických riffů jako Thunderstruck nebo Enter Sandman. Druhou stage si oproti finským pohodářům zabralo zadumané a temné XII.Století, taktéž výborné představení.

Vrcholem pátečního večera bylo vystoupení švédských Sabaton, zahájené již tradičně playbackem Final Countdown. Neméně tradiční byl pak výkop prvním songem – Ghost Division. Bubeník Robban Bäck si prodloužil mateřskou dovolenou, takže kopákovou artilerii obsluhoval švédský multiinstrumentální superman Snowy Shaw. Pod jeho přísnou taktovkou pak celá mašinerie běhala jak na drátkách.

Ačkoliv komunikaci s publikem zajišťoval primárně frontman Joakim Brodén, více než jindy se projevovali i ostatní členové kapely. Na první pohled bylo jasné, že na pódiu panuje po lidské stránce vynikající atmosféra. Neustálé popichování, pobíhání po pódiu a přátelské strkání bylo zcela nenucené.

Chris: Já znám jedno české slovo: „šeskí holki“

Joakim: „Chrisi, ale to jsou přeci dvě slova!“

Ghost Division vystřídala bez delších cirátů hopsačka z posledního alba Gott Mit Uns a titulní skladba Carolus Rex. Technickou stránku snad ani není zapotřebí příliš rozpitvávat, nástroje byly nalepeny na kopáku, zvuk byl kompaktní a sytý zároveň. Taktéž úroveň doprovodných vokálů se zvedla do dosud nepoznaných výšin.

V některých skladbách, jako například ve Swedish Pagans, ale doprovodné vokály téměř zanikaly v řevu mohutného davu. Zvláštností setu bylo odehrání skladby A Lifetime of War ve švédštině. Speciálně pro české publikum pak liberecký program obohatila stará pecka Panzerkampf.  V závěru samozřejmě Joakim neopomněl zmínit Karla Janouška a Far From the Fame.

Netřeba dodávat, že Joakim mluvil, a jako obvykle mluvil hodně. Narážel na tradice z let minulých, ale takovým způsobem, že i nezasvěcení se trhali smíchy. Postěžoval si například, že namísto jména kapely Češi vyřvávají „Ještě jedno pivo!“ V závěru se dokonce s jedním fanouškem pustil do předstírané hádky, kterou uzavřel tvrzením, že „člověk držící mikrofon vždycky vyhraje“.

V jednom ze vstupů si rýpnul do Justina Biebera, v dalším se pokoušel o češtinu a prohlásil, že jejich basák sice nemá holku, ale zato ho má velkýho.  Ve druhé polovině setu pak frontmanovi povolila látka na maskáčových kalhotách, takže zopakoval vtip z vystoupení v pražské Folimance z roku 2009 o „penisové klimatizaci“. Technici mu za odměnu obvázali nohu gaffou zářivých barev.

Mohlo by vás také zajímat: Report z březnového vystoupení Sabaton v Praze

Jako závěrečná píseň byla zvolena Primo Victoria a rozloučení proběhlo, jako již klasicky, při skladbě Metal Crüe. Došlo i na skákání do publika. Reakce fanoušků byla neuvěřitelná. Švédská banda může být na svou armádu právem hrdá.

Štafetu na hlavní stagi přebrala Doga, a i když už bylo dlouho po půlnoci, areál stále ještě pulzoval životem. I po ukončení programu na hlavních dvou scénách se na mnoha místech pokračovalo do rána.