Ať se zamýšlím nad současnou hudební scénou sebevíc, alespoň zdánlivě podobnou zpěvačku nenalézám. Beth Hart má talent, dar od narození - nezaměnitelnou barvu hlasu a obdivuhodný rozsah, kterým nadchla celé pražské publikum. Procítěnost z hlasu přímo sálala, pěvecká jistota i v těch nejvyšších tónech působila dojmem, že zpívat je vlastně strašně jednoduché, a pořádná dávka temperamentu k tomu zaručila opravdový zážitek. Beth, která v minulosti spolupracovala s kytaristy Slashem nebo Jeffem Beckem, je živel a to na pódiu taktéž ukázala. Při první skladbě, která zazněla několik minut po osmé večerní, se procházela, stejně jako loni, v uličce mezi sedícím publikem. Jindy výrazně tančila, klečela před schůdky vedoucí k publiku, nebo chytila za ruku diváka z první řady a opravdu vehementně mu s ní zatřásla. 

Kapela, kterou tvořilo trio bubeník-baskytarista-kytarista, hráli spíše druhé housle a Beth především doprovázeli. Hlavní aktérkou večera byla převážně Beth jako zpěvačka. Pokud srovnáme její předešlé koncerty s tímto zatím posledním, tentokrát nevzala do ruky akustickou kytaru a soustředila se více na skladby, ve kterých pouze zpívá a běhá po pódiu. Za piano ale samozřejmě usedla několikrát a zazněly skladby například Might As Well Smile, Better Man, Leave the Light On nebo Love is a Lie.

Přečtěte si, jak probíhal loňský koncert Beth Hart

Všechny jmenované mohli slyšet posluchači i minulý rok, což se Beth nejspíš jen omylem trefila, protože svůj repertoár i v rámci turné neustále mění a žádný koncert neodehraje se stejnými skladbami. Nicméně obměna by neškodila například u Leave the Light On, i když právě tato skladba patřila k nejvíc procítěným okamžikům večera. Nejen v textu této skladby se Beth vyrovnává s psychickou nemocí i se závislostí, ale slova ji natolik dojala, že se před poslední slokou sama rozplakala. A v tu dobu již mnozí posluchači plakali či měli na krajíčku. Velice emotivní moment.

Došlo na skladby, které natočila s kytaristou a zpěvákem Joem Bonamassou, zkusila si polohu lehce jazzovou, soulovou, výrazně rockovou a dravou i melancholicky bluesovou. Hlasově zvládala všechny polohy excelentně a zpestřila tím celý koncert. O jednotvárnosti rozhodně nemohla být řeč. Stejně tak ale zvládá polohu popovou a to v tom nejlepším možném světle. Beth má mnoho melodických, řekněme až líbivých skladeb, ale jako skladatelka dokáže uchopit i právě takovéto písně s grácií. Její hudba je ale výrazně založená i na textu, který většinou promítá konkrétní bod v jejím životě. U Beth tyto výpovědi zní přesvědčivě, věrohodně a opravdově. V jejím podání nemá posluchač pocit, že poslouchá části deníčku, ale naopak pociťuje silné emoce. 

Výrazný hlas zdánlivě připomínající časy Janis Joplin zcela učaroval publiku. Hodinu a půl dlouhý koncert utekl opravdu rychle a mnozí by klidně ještě několik skladeb vydrželi. Ale nemusí zoufat. Na příští rok chystá Beth Hart nové studiové album a v rámci turné právě k této desce navštíví v předvánočním čase Prahu opět. Takže 6. prosince 2019 si můžeme vychutnat znovu výjimečný talent současné královny bluesrocku!