Sál Lucerna Music Baru se zaplňoval už před osmou hodinou večer. S úderem celé se na pódiu představila česká folková zpěvačka a kytaristka Jana Šteflíčková. Sólové vystoupení s kytarou a zpěvem bylo milým začátkem večera. Pěvecky se Jana představila obstojně, v písních napodobovala různé zvuky, například kapek nebo dechových nástrojů a ozvláštnila tak i textově nápadité skladby.

Autorská tvorba Jany čerpala z různých témat. Jeden z nejlepších kousků zazněl hned jako první – Déšť, kde se kapelou stává ulice a její zvuky. Skladba Marilyn vyprávěla o proseckém nonstopu, kde vysedávala žena, které se právě tak přezdívalo. Posmutnělá Slunce a měsíc zase uvolnila atmosféru. Kytarové umění slyšitelně ovládá bravurně, jen byla škoda, že nezahrála ještě alespoň o dvě skladby více. Její vystoupení příjemně navnadilo publikum na hvězdu večera, jen bylo lehce nemístné před vyprodaným sálem mezi skladbami pronést, že když jí volala produkce, aby předskakovala před Seasick Stevem, rozuměla Sweet Sixteen, a i poté, co se jméno upřesnilo, nevěděla, o koho se jedná.

Několik minut před devátou už spustil samotný Seasick Steve na kytaru. Nejprve zahrál na kytaru úvodní píseň sólově a hned při ní bylo posluchačům jasné, že se bude jednat o excelentní hudební zážitek. Projev Seasicka s jeho ne úplně učebnicovou angličtinou, tetováními, kšiltovkou a výrazným zpěvem propojoval všechny tyto detaily i s pódiem, kde po celou dobu svítil barevný elektrický řetěz a zvlášť upoutala připravená židle – vypolstrovaná polštářky a přelepená textilní lepicí páskou.

Když se při druhé písni přidal i vlasatý a vousatý bubeník Dan Magnusson, který dodal celému koncertu silovou hrou pořádný švunk a hnal Seasicka dopředu, nastal pořádný hudební nářez. Bezchybný měnící se rytmus prolínající žánry blues, jižanského rocku, country i experimentu zněl výrazně a zvučně, ale uši během celého koncertu netrpěly, jelikož ozvučení se tentokrát povedlo na jedničku.

V loňském roce vydal Seasick Steve novou desku Can U Cook?, kterou taktéž přijel představit. Mezi skladbami vyprávěl, jak ji natáčeli v přístavu, kde vedle bílé budovy nahrávacího studia byla i hospoda, ve které nakonec strávili nejvíce času a pracovali necelých pět hodin, během kterých deska vznikla. S nadsázkou se podivoval publiku, že na jeho koncert vůbec dorazilo, když bylo pondělí večer.

Vřelý přístup k publiku prokázal úklony po skoro každé skladbě i historkami, a na samém konci si on i bubeník potřásli rukou s mnoha posluchači v prvních řadách a následně jim i dlouho podepisoval cokoli, co si přinesli s sebou. Pochlubil se také vlastnoručně vyrobenými strunnými nástroji, jejichž zvuk byl během hry k nerozeznání od profesionálních instrumentů a jejich syrovost hudbě velmi seděla. Materiál čítal poznávací značku státu Mississippi, plechovku od piva, která dle jeho slov nemá žádný účel, kousek konzervy i plechový disk automobilového kola.

Ženy jsou pro Seasicka velkým tématem, a tak skladbu Shady Tree věnoval všem přítomným a hlavně dlouhovlasým ženám. V přibližné polovině koncertu si došel do publika pro mladou slečnu, která se představila jako Jolana, a té pak zahrál poklidnou countryovou kytarovku Walkin' Man, jejíž melodie je založená na repetici několika procítěných veršů.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu

S každou skladbou vyměnil nástroj, který mu donesl vždy připravený technik. Kytarovou hru ozvláštňoval slidovou i zcela čistou založenou na rytmu. Některé písně jako Sommertime Boy, Down on the Farm nebo Barracuda '68 se do publika valily s neuvěřitelnou dávkou energie a drivu. Většina lidí tančila, tleskala a nakonec bouřlivě aplaudovala. Ani po dvou skladbách přídavku se publikum netišilo a samotný Seasick se ptal: "Vy nejdete domů?" A tak na závěr zahrál ještě na akustickou kytaru skladbu o politických ideálech, které měl naposledy v roce 1968 a od té doby se prý o politiku nezajímá, protože tehdy postupně zemřeli všichni, kteří se o nějaké změny k dobrému snažili.

Starého psa novým kouskům nenaučíš neboli skladba You Can't Teach an Old Dog New Tricks se Seasicka snad ani netýká, protože tento starý pes předvedl, že těch kousků umí skvěle zazpívat a zahrát opravdu hodně. Hudebník sice na dlouhá turné nevyjíždí a spíše koncertuje po festivalech (dvakrát již vystoupil na Colours of Ostrava), ale čeští fanoušci mu ukázali, že u nás je vždy vítaný. Tak doufejme, že se tento životem protřelý hobo do naší krajiny brzy vrátí.