Koncert, ale i hráčské umění Brada Mehldaua a jeho tria lze pomyslně rozdělit na dva oddíly, které se střídají. Jeden je ryze jazzový, poloha, při které posluchač zaručeně pozná, že přišel na jazz a uvolněně poslouchá. Druhá poloha je jiná. Je popovější s důrazem na melodii a očekávané rytmy, při níž ucho zbystří a vnímá každý tón. Na tomto vystoupení byla zástupcem této kategorie skladba Beatles And I love her, která otevřela nejen druhou půli, ale také posluchače.

Čtěte také: Kytarový virtuóz Jeff Beck chystá neobvyklý koncert v České republice

Koncert obsáhl předělané rytmicko-melodičtější skladby jako No Moon At All a ty, kde se každý z hráčů pouštěl do svých sól, ať už bubeník Jeff Ballarda či basista Larry Grenadier nebo samotný Brad Mehldau, jehož smysl pro udání důrazu na tu kterou ruku při hraní je téměř neskutečný. Zvláště pak, když si uvědomíme zjevnou strnulost těla hudebníka při hraní, tedy něco odlišného od toho, co na pódiu předvádí například Tigran Hamasyan. Ti, co na jeho koncert v Brně či Praze přišli, mohli v krátké době zhodnotit umění obou muzikantů a konstatovat, že i Tigran patří mezi současnou špičku, přestože jazzu úplně jiného charakteru.

Vystoupení Brad Mehldau Tria v Janáčkově divadle nelze nic vytknout. Publikum bylo sice na úvod informováno, že si muzikanti nepřejí být rušeni žádnou audiovizuální technikou z domova, diváci však mnohé viděli na velkém plátně před sebou. Lze se pouze zastavit nad konceptem koncertu, potažmo vztahem obsahu a objemu. Skladba před závěrečným potleskem byla určitě tím vrcholem, kde se uvážlivě končí. Vrchol však chtěl být povýšen dvěma přídavky. Trio uchvátilo především tím druhým z nich a dostalo za to ovace vestoje.

Brad Mehldau dal vystoupením mírně najevo, která z hráčských poloh jeho hvězdě sluší nejvíce. Z mého pohledu to je překvapivě ona popovější část, při které pianista ukazuje nejen pověstnou techniku, ale také svou duši, jako ve skladbě Where Do You Start.