Dveře Meetfactory se otevřely krátce po sedmé hodině a do sálu začaly proudit davy natěšených fanoušků. Kolem osmé hodiny už prostory doslova praskaly ve švech, v kotli nebylo hnutí. Němečtí Winterstorm si na zahájení nemohli přát lepší podmínky.Bez respektu se vyřítili na pódium a začali chrlit do publika svůj powerfolk.Trošku jim v tom překážely zvukové podmínky, ale v prostorách, jako je Meetfactory se tomu nikdo nemůže divit. Navíc byly bicí umístěny z boku a mířily tak přímo do doprovodných mikrofonů, které tak byly většinu času zcela nepoužitelné.

Čtěte také: BFF 2013: Sobotní večer byl přehlídkou skvělých frontmanů

Winterstorm ovšem jeli naplno a nenechali se ničím takovým rozhazovat, zpěvák Alexander Schirmer se ukázal jako zdatný frontman po všech stránkách a publiku se evidentně první setkání s touto německou smečkou zalíbilo. Možná tomu trošku pomohl fakt, že basák Peter Cerveny se v jedné pauze pokusil komunikovat v lámané češtině, což, jak již ukázalo mnoho kapel (vzpomeňme na Sabaton), okamžitě přidává body za snahu a podstatně zlepšuje celý dojem z předvedeného výkonu.

Díky tomu, že se během večera představovaly pouze dvě kapely, dostali Winterstorm velký prostor, kterého využili maximálně. Jako nakopávadlo před hlavním aktem večera zafungovali výtečně. Ačkoliv by se mohlo zdát, že Van Canto nemají příliš mnoho vybavení, délka přestavby se nijak významně nelišila od klubového standardu. Zbývalo vyzkoušet, jestli bicí dělají, co mají, a šlo se na věc.   

V sále se setmělo a show započala s intrem v podobě titulky posledního alba – Dawn of the Brave. Dramatický začátek explodoval přímo do úderky Fight for Your Life. Světla se rozsvítila naplno a nářez mohl začít. Zvuk byl však trošku odlišný od studiových alb nebo předchozích vystoupení; po letmém přehlédnutí pódia bylo evidentní, že chybí „basák“ Ingo Sterzinger. Jak Stef v první pauze vysvětlil, Ingo musel neodkladně odjet kvůli neštěstí v rodině. Na jeho místo kapela doslova z hodiny na hodinu angažovala svého bedňáka, který zpívá ve sboru a zná všechny party nazpaměť. Přirozeně byly tím pádem basové linky odlišné od „originálu“, nicméně zaskakující zpěvák předvedl profesionální výkon.

Po novince Badaboom přišla osvědčená klasika v podobě písně Wishmaster od Nightwish. Přestože reakce publika byly intenzivní už od samého začátku, ne všichni fanoušci měli ještě naposlouchané poslední album. Není proto divu, že dnes již legendární hitovka vytáhla hlasitost v sále na téměř neměřitelnou úroveň. Van Canto toho využili a před další skladbou učili publikum zpívat.

Po novém kusu těžkého kovu Steel Braker nastal čas na další dva covery. Bylo velmi příhodné, že cover Grave Digger – Rebellion – uvedl nefalšovaný rodák ze skotské vysočiny - Ross Thompson. Rozjařené publikum bylo vzápětí částečně uklidněno Bard’s Song od německých Blind Guardian. Jako obvykle bubeník Bastian Emig povstal ze svého železného trůnu a jal se chopit mikrofonu jako ostatní spolubojovníci. Následně dopřál ostatním trochu odpočinku a doslova vybubnoval publikum k nepříčetnosti.

Koncert se přesunul do druhé poloviny a nastal čas na trochu vzdělávání. Výukovým materiálem pro české publikum byla skladba ToSing a Metal Song, na kterou navázala rychlá a zběsilá novinka To the Mountains. Z nějakého důvodu byla vynechána skladba The Other Ones, která byla hrána na většině osatních show na turné, a přešlo se přímo na houpavou heavymetalovku Unholy.

Prohlédněte si také fotky z vystoupení Van Canto na Basinfirefestu 2013

Otázka do publika, jestli tu někdo zná Sabaton, přinesla očekávaný výsledek a doběla rozžhavené Meetfactory již o pár chvil později zuřivě vyřvávalo refrén coveru Primo Victoria.  Na závěr standardního setu si pak Van Canto připravili mix The Mission a Master of Puppets, což jim zajistilo mocné dožadování se přídavku ze strany fanoušků. Velmi ochotně tedy přidali k dobru If I Die in Battle a show epicky uzavřeli tóny maidenovské Fear of the Dark.

Bylo krátce před jedenáctou a show musela skončit. Zhruba desetiminutové skandování utnuli až bedňáci, kteří zadupali veškeré naděje publika na pokračování tím, že začali rozebírat bicí. Teprve v té chvíli mnozí pochopili, že koncert je opravdu u konce. Odebrali se tedy do ulic Smíchova, aby po zbytek večera děsili cestující v hromadné dopravě a diskutovali o svých zážitcích nad mnoha sklenicemi moku v zázemí pražských nonstopů.