První novinkou a zároveň i velkým organizačním posunem vpřed bylo otevření stanovišť pro kontrolu lístků s následným „opáskováním“ už v úterý odpoledne. Odpadly tak nepříjemné mnohahodinové fronty z minulých ročníků. Při vstupu do areálu potěšily mimo jiné i další vylepšení. Jedním z nich bylo, že si návštěvníci mohli nosit dovnitř i profi fotoaparáty a v klidu fotit.

Tradiční zahřátí

Stejně jako minulý rok začal Brutál už ve středu warm-up párty, kterou odpoledne odpálili agresoři Beast Within The Sound a kterou headlineovali bardové Testament, kteří předvedli průřez tvorbou včetně novinek z Dark Roots of Earth.

… a den první

První plnotučný den nabídl zajímavý mix kapel, ve kterém krátce po poledni zazářili Američané Decrepit Birth se svým perfektně zahraným technickým death metalem. Přestože skladby odehrané s dokonalou precizností trochu srážel k zemi nedotažený zvuk, šlo si poměrně krátký set plně užít. Frontman Bill Robinson i přes brutální growling rozdával pozitivní energii po hrstech a na circle pitech při závěrečném coveru Crystal Mountain od Death to bylo také vidět.

Po nemastně neslaně znějících Hacride výrazně vyčnívala po sobě jdoucí dvojice Devildriver a Dying Fetus. Devildriver dokázali, že jako vždycky umí pořádně rozpumpovat davy svým groove metalem. Oproti tomu smrtící mix HC a death metalu v podání Dying Fetus zabíjel. Výborný zvuk, pečlivě vybrané pecky a nekompromisní vždy nasraný John byli, ostatně jako vždy, zárukou maximální kvality.

Po skočných Finech Ensiferum padla na aerál podivná depka v podobě Frantíků Gojira. Podivně gradované melodie a rytmy uvedly diváky do roztříštěného tranzu, který naštěstí o hodinu později rozdrtili otcové cyber metalu Fear Factory. Vynikající nazvučení přeneslo intenzitu devastační přesnosti na dostatečné úrovni. A pro zvědavé – ne, Burton se opravdu v čistých vokálech nezlepšil.

Po Voivod a veteránech Entombed „zakončilo“ den po jedné hodině ranní vražedné komando Whitechapel se smrští valivého deathcore v US střihu a blackové podříznutí na dobrou noc Marduk.

Švédský den

Po letech návštěv na Brutálu každý ví, že bez vody by to snad ani nešlo. Tento empiricky ověřený jev potvrdil několikahodinový vytrvalý déšť pátečního poledne, který ale metalákům svědčí, a proto i účast na stoupající české hvězdičce Minority Sound s následnou perfektní death metalovou Obscurou byla hojná.

Odpoledne šly pláštěnky na Brunovo Hypnos dolů, ale možná protože nezazněl Orthodox, nešlo zase nahoru tolik „paroháčů“. Následné vystoupení melodických Francouzů Misanthrope bylo záležitostí jen pro opravdové zarytce, což zároveň nabídlo prostor pro nákup merchandise BA, které bylo jako každý rok brzy vykoupené.

Po neurvale brutálních Malevolent Creation nastal uvolňující blok v podobě podivínů Alcest a pro mnoho fans raritních Fields of the Nephilim, kteří přitáhli gotickou část metalové obce. Úderem deváté startovala hlavní hvězda večera – sázka na jistotu – matematici Meshuggah s psychoticky se šklebícím zpěvákem Jensem. Modla pro milovníky počítání a opravdu hodně těžkého zvuku osmistrunek využila svou hodinu poctivě. Hrálo se hodně nových věcí, Thornendal se ani jednou neusmál, Kidman vypadal jak při psotniku, Haake za baterií zabíjel a Demiurge nešel z hlavy opravdu hodně dlouho.

Naprostým kontrastem pro aktivně antihitovou tvorbu Messhugah byli nastupující In Flames, kteří by se podobně jako předchozí skupina dali považovat za stylotvůrce. Ani delší čekání na hvězdu nemohlo pokazit náladu, kterou tato švédská pětice přivezla. Vždy příjemný Fridén zpíval naprosto živelně a jako o život. Hitovka střídala hitovku a stadionové skladby s sebou nesly sborově vyřvávané refrény. Energie z vystoupení přímo sálala. Cloud Connected, Pintball Map, Trigger… In Flames nemusí dlouho vybírat, aby byl setlist dokonalý.

Čtěte také: Kauza Randy Blythe - buďte na koncertech opatrní

Kdo vydržel, užíval si po melodických Amorphis re-union kultovních Carcass. Kdo nevydržel, vyrazil upadnout do stanu a načerpat sílu na poslední den maratonu.