Pravda, barvitý úvod je psán s nadsázkou, ale rozhodně nijak přehnanou. Anglická popová parta kolem temperamentní Francouzky Juju Sophie označuje svůj zvuk jako lo-fi chic pop. Vysoce třaskavá směs křiku, cinkání, skřípotu, bubnování, šepotu, hudby ze záhrobí, mluvení a sem tam i normálního zpěvu ale zastává větší výpovědní hodnotu, jakkoliv je samozvaná škatulka sofistikovanější. Šílená představa? A to všechno páchají dvě drobné blondýnky, jimž spíše jako doplněk sekunduje párek maskulin.

Podívejte se také na fotogalerii ke koncertu

Neznat tuhle divnou bandu předem, jeden by z toho byl jelen, zda se právě neocitl v divadle, nebo snad někde v cirkusu. A jestli na hororu, detektivce, nebo snad commedii dell´arte. Čtveřice Candy Says v průběhu hodinového koncertu mystifikovala pestrou škálou náladotvorných melodií, stejně jako nepřeberným množstvím hudebních nástrojů a neidentifikovatelných předmětů vydávajících samé roztodivnější zvuky.

Originální zvuk, uhrančivý zpěv i vtipné komentáře

Synťáky, housle (užité jen pro jejich schopnost hororového vrzání, nikoliv uším lahodící zvuk, který frontmanka vyloudit neumí), foukací harmonika, tlampač nebo činely jsou v jejich případě ordinérní výzbroj. Co teprve takový hrací plastový medvídek, plechovka s ocáskem vydávající hypnotizující oscilující zvuk nebo houba, co snad ani žádný zvuk nevydává, ale zato vypadá zatraceně hipstersky?

Umění překvapovat ovládají Oxforďané více než cokoliv jiného a není divu, že si v průběhu večera svými mistrovskými kousky získali publikum, které přes svou malou početnost aplaudovalo překvapivě nahlas. A to nejen po neskutečně chytlavých písních. Nezkrotná Juju Sophie kromě čistého hlasu a pronikavého křiku, za který by se nestyděla ani Karen O z Yeah Yeah Yeahs, je totiž majitelkou úst přetékajících vtipnými průpovídkami a různými historkami z natáčení, a tak neváhala přirovnat svoji skupinu vzhledem k poskytování většiny tvorby zadarmo k charitě.

Kromě polofrancouzské skladby o neopětované lásce (už téma značí, že to nebude žádná divočina k popukání, tedy oblast, ve které jsou Candy Says par excellence), předvedla čtveřice repertoár s vysokým hitovým potenciálem. Profláklá Melt into the Sun by s přehledem mohla útočit na přední příčky žebříčku největších letních šlágrů, při chytlavé Only Again zase dokonalou taneční synchronizací připomněly blondýnky dámský tandem ABBY, a když se všichni členové chopili paliček, dílo Ďábla bylo dokonáno.

Jen škoda, že je jejich nápaditost opustila těsně před koncem. Počet skladeb britských popařů zatím není natolik vysoký, aby s ním vystačili na hodinovou show, přesto volba coververze singlu v názvu kapely nebyla úplně šťastná. Falešný zpěv u tak legendární skladby, kterou Candy Says The Velvet Underground bez diskusí je, nikoho neomlouvá, a výpadek textu už vůbec ne. Živé provedení remaku v podání Angličanů tak působilo jako karaoke, a to nechce nikdo.

Vystoupení lo-fi popařů značí dvě věci – zaprvé, že projekt EuroConnections Paláce Akropolis ručí svou hudební kvalitou, a zadruhé, že se na Západě stále rodí kapely, které umí překvapit.