První den letošního ročníku festivalu nabídl úvodní warm-up performanci až v šest hodin odpoledne. Krosnový trávník vyrostl před branami ale už krátce po poledni. Nedočkavé skupinky lidí se po buřtech trousili k areálu trenčínského letiště od nedaleké zastávky, kde je buď vyplivl kyvadlový bus, nebo festivalové taxi, aby včas před prvním cukrátkem, na jazyku pálivými rockery The Bots, zakotvili své plátěné přístřešky. Organizátoři festivalu vpustili příchozí divochy a divošky do areálu za zvuku pojízdné country káry přesně ve dvě, proto nebylo nasnadě okounět v teple stanu. Venku bylo větrno a slunečno. Na Orange stagei větrno a pošmourno.
Kanadští bratři The Bots si na jedné z hlavních festivalových scén počínali coby ošlehaní koncertní dirigenti, což mělo svá pro i proti. Precizně promyšlené kompozice singlů s prudkými zvraty z punku do metalu přes rockové standardy rozehřály pódiová prkna tak, že by se na nich dala smažit vajíčka nebo slanina. Nekompromisní závan energie rozvířil čupřinky smečce nadržených skokanů a bylo příjemné spatřovat sebedestrukci vlastní statiky již tak časně v programu. Sourozenci mají dohromady pouhých čtyřiatřicet let, na tak raný věk ale mají mimořádně vyvinuté hlasivky. Starší si se zpěvem pohrává jako zkušený rocker - v mikrofonu zachrčí jeho ucházející chraplák, kdy se jen tak zdálky ozývají slabiky textu coby zvukové jednotky, co důmyslně zacelují rytmus. Benjamínek naopak potatil výřečnost a příčinu hluchých míst důkladně osvětlil nemalé skupině přihlížejících. A musel vytáhnout historky hned několikrát...
Podívejte se také na fotogalerii
Ambiciózní show pokřivily problémy Mikaiaha Leie s kytarou, které buď způsobily výpadky proudu, nebo, což je pravděpodobnější, byly zkrátka na prd. Zpěvák zachoval pud muzikantské sebezáchovy a odmítal pokračovat v setu, dokud se s nástroji prostřídal k tomu nejlepšímu. Situaci zachraňoval mladší a výřečnější z bratrů, který si zprve s nedostatky nelámal hlavu a podařilo se mu publikum párkrát odzbrojit svou bezprostředností. Třetí odklad začátku písně bylo moc velké sousto už i na něj: naštvaně si odplivl a praštil do bicích. Zbylým setem způsobili sourozenci u značné části přihlížejících pokles brady a jistě vryli své jméno do pamětí většiny. Škoda jen, že křečovitá snaha o dokonalé profesiální vystoupení ubrala perfomanci na elánu.
Pauzu do Kaiser Chiefs, ústředního denního taháku pro indie-rockery, vyplnila občerstvovací siesta na palouku před notně navštíveným vystoupením legendárního Pražského výběru. Poté už se návštěvníci v hojném počtu houfovali před hlavní Bažant stageí. Britští klasici rockové vlny sahající pro inspiraci do novovlnných osmdesátek a punk rocku rozjeli set hypertenzní Never Miss a Beat z alba číslo tři Off with Their Hands a schylovalo se na příjemnou zábavičku nejen pro všechny hipstery.
Repertoár hudebníků z Leedsu je postaven na jednoduchých, často se opakujících refrénech, což se zprvu zdálo jako nejsilnější eso vytahované z naškrobených rukávů elegánů, ale opak se stal pravdou. Po několika po sobě jdoucích zacyklených skladebních postupech se položky jejich setlistu slévaly do mléčné dráhy, ze které je vylovila až notoricky známá a příliš opotřebená rádiovka Ruby, ale poté představení zabředlo opět v bludném kruhu. Plytkost vycítily i davy před pódiem a snahy frontmana Rickyho Wilsona o skákání nebo potlesk působily trochu zoufale. Jen tězko se ubránit dojmu, že kapela má svá nejlepší léta dávno za sebou. Jen zapátrejte v paměti: kdy jste o nich naposledy něco četli nebo slyšeli?
Nenechat se zastrašit jménem britské kapely a vydat se po Ruby vstříc jiným, zajímavějším vystoupením bylo to nejlepší možné řešení večera. Největší party se totiž mezi desátou a jedenáctou hodinou odehrávala na miniaturní Red Bull Tourbus scéně. Česko-německá vtipná formace N.O.H.A. odkrojila z kaiserchiefského kotle značný krajíc a rozpoutala nevázané drumandbassové orgie. Ty elektronické zase cirkus á la Emerika Major Lazer opodál ve Space Aréně SLSP. Ve švech praskající stan zahltil mixem reagge, dubstepových ozvěn, konfet a elektronického blázince, který chvílemi působil estrádně. Přítomné nadšence si ale podrobili natolik, že se po chvíli nad posluchače vyhoupla oblaka svršků.
Na vyschlá hrdla nejlepší dýňová limonáda. Legendy The Smashing Pumpkins coby možná hlavní headliner třídenního festivalu prořízli večer svou diskografii vejpůl a zahráli největší i nejnovější hity pětadvacetileté kariéry. Poněkud vlažnější úvod ochudil největší publikum dne o hady víceméně mladších návštěvníků, kdo si ale počkal, dočkal se. První nášup měl přijít už o páté skladbě, její neznalost či smyslová otupělost přihlížejících ji z kontextu repertoáru ale nevyzvedla. Od vkusných hudebních nadšenců, jací návštěvníci již volbou festivalu dozajisté jsou, bych očekávala znalost bowieovské Space Oddity. Nevadí, jedeme dál.
Onanické kytarové ne/melodie se v polovině jedenapůlhodinového setu rozkmitaly a nabraly spád s Disarm, od které byla jen krátká cesta k vrcholu Tonight, Tonight. Prudce vygradovaný popový šlágr s věhlasnou audiovizuální podobou na projekci bylo pro lehce zmrzlé návštěvníky jako šálek ozdravného zázvorového čaje - úsměvy na jejich tvářích nešlo přehlédnout. Aby nezůstali po zbytek koncertu naměkko, pro jistotu následně zařadili alternativní rockeři z Chicaga očistu zvukem Bullet with Butterfly Wings. Nažhavené publikum je odměnilo ohromným aplausem, a donutili tak trochu studeného čumáka Billyho Corgana k promluvě a emocím. Zlé jazyky prosazující vyčpělost americké formace tak dostaly na frak. Rozmasakrovaným dýním to, byť v nové sestavě, prostě pořád šlape.
A jak Pohoda pokračovala druhý den? Čtěte zde
Suma sumárum, první festivalový den možná překvapivě ovládly věkové i zkušenostní protipóly – mladí a rozervaní The Bots a stále žádoucí pardálové The Smashing Pumpkins. A laťka se bude pravděpodobně dále zvyšovat. Po krátké dešťové sprše vykouklo zpoza mraků slunce, jehož paprsky správně nejvíce dopadají na Bažant a Orange stage. O.Children si brousí kosy na všechny disco tanečníky, Bloc Party promašťují knoflík volume (novinka Ratchet visí ve vzduchu) a Atoms for Peace svolávají atmosférické bohy. Pokračujeme!
