Koncert začal tajuplným nástupem baskytaristy Markuse Reutera, který basovým rozjezdem stupňoval pomalu ale jistě napětí diváků. Už jen tento pozoruhodný zvukový nástup nenechal nikoho z přítomných na pochybách, že se chystá něco výjimečného. Po chvíli sólování nastoupil i zkušený crimsonovský bubeník Pat Mastelloto. Ten rozjel spolu s mladším kolegou drtivý rytmus, během nějž přišel na pódium za velkých ovací i zbytek kapely.

Čtěte také: Peter Gabriel se podruhé vrátil na pražskou frontu

Sympatický Adrian Belew dlouho neváhal a na jeho pokyn kapela rozpoutala psychedelicko-rockový teror. Dojetí a emoce přítomných byly nepopsatelné, neboť hned po zahájení koncertu zazněla slavná píseň Dinosaur a Adrian Belew jedovatým zpěvem ukázal, že věk nemá na jeho hlas žádný vliv. Pouštěl se do výšek s naprostou jistotou a jeho styl hry na kytaru byl rovněž precizní. Zvukově se přitom usadil v temných polohách a ukázal tak, že jeho Power Trio, které tvořila ještě basistka Julie Sick a bubeník Tobias Ralph, posouvá hudbu King Crimson do hard rockových sfér, kde by směle drželo krok i s takovými Rage Against the Machine.

Druhou polovinu tria tvořila spíše experimentálnější trojice – technicky přemýšlivý bubeník Pat Mastelloto, již zmíněný Markus Reuter a samozřejmě zkušený crimsoňák Tony Levin. Ten si s sebou přivezl svůj osvědčený dvanáctistrunný nástroj Chapman Stick, který mu umožnoval hrát jak kytarové, tak i basové polohy. Podobně se vybavil, i když „jen" osmi strunami, jeho kolega Markus Reuter.

Vezmeme-li tedy v potaz, že na pódiu byli ve skutečnosti tři basáci a dva bubeníci, tak se už dá chápat, jaké asi nastalo psychedelicko-rockové peklo v sále Divadla Archa.

Po odehrání několika skladeb nastalo postupné střídání trií, které umožňovalo vlastně vždy jedné trojici odpočívat, a zároveň se druhé mohlo o to více předvést. Adrian Belew se skutečně nešetřil, sety s jeho triem patřily k tomu nejtvrdšímu (kromě společných skladeb) během večera. Naopak Tony Levin si více vyhrával se zvuky svého nástroje, písně postavené na zvukových plochách dávaly divákům možnost na chvíli se trochu rozkoukat. Nicméně když se opět poté sešly obě trojice, diváci už tušili, že se bude jednat o něco velkého.

Původní tvorba z repertoáru King Crimson neztrácí nic ze své rockové revolučnosti

Dočkali se i základní skladby Red (ze stejnojmenné desky King Crimson z roku 1974), kterou kapela dala najevo, že i ona má ve svém repertoáru nějaké ty „Smoke on the Water". Hodně tvrdé posazení skladeb sice na jednu stranu maličko kazilo poslouchatelnost Levinových kytaro-basových vyhrávek, nicméně zároveň nedávalo šanci pochybovat o tom, že tvorba King Crimson patří právoplatně mezi to nejlepší a nejzajímavější z rockové historie i současnosti.

Čím kapela dále překvapovala, byl fakt, že koncert plynul a nevypadalo to na nějaký brzký konec. Právě ono střídání trií jim šetřilo síly, aniž by docházelo k pauzám na pódiu. Pořád se něco dělo, co diváka vždy mohlo konsternovat. Nakonec tak hudebníci z Crimson ProjeKCtu ukončili své vystoupení až po dvou a půl hodinách, kdy rozhodně i diváci toho museli mít plné brýle. Na závěr svého vystoupení si obě kapely střihly společně skladbu Elephant Talk, která rovněž patří k osvědčeným skladbám King Crimson. Po vytleskání skupina ještě postupně zahrála dva přídavky, mezi nimiž nechyběla též takřka funkrocková Thela Hun Ginjeet, při níž Adrian Belew pěl z plných plic a zároveň poctivě drhl na kytaru. Přeci jen Frank Zappa si uměl vybírat své kytaristy, když ho v roce 1977 přijal do svého ansámblu. Nicméně pochvalu si zaslouží všech šest hudebníků, neboť sehranost budila obdiv a nadšení u všech přítomných.

Pokud opět toto uskupení do České republiky zavítá, dá se jen vřele všem doporučit, aby se nenechali zmást názvem a přišli si užít pořádný crimsonovský nářez. Tímto slovem se totiž dá vystihnout dojem z celého večera v Divadle Archa, který nezkalil ani místy možná trochu přehulený zvuk. Atmosféra toho večera byla totiž naprosto výjimečná, neboť se jednalo o skutečný rockový svátek.