Kromě francouzského flamenkového kytaristy Juana Carmony byl totiž další významnou osobností večera i Larry Coryell. Ten byl jedním z prvních členů veleúspěšného Guitar Tria (později nahrazený Al di Meolou), jehož dalším členem byl kromě Johna Mclaughlina právě i Paco de Lucia (za shlédnutí rozhodně stojí jejich společný živák Meeting of the Spirits). Právě tito tři kytaristé, byli první, kteří se ve větší míře pokusili propojit jazz s flamenkem a započali tak zcela novou cestu, po které se vývoj akustické kytary od té doby dále vyvíjí. Tento počin, který je dnes už běžnou samozřejmostí, byl však tehdy, v sedmdesátých letech, zcela revoluční.
Čtěte také: Kytarový virtuóz Jeff Beck chystá neobvyklý koncert v České republice
A právě v jazz-flamenkovém, nebo chcete-li flamenko-jazzovém duchu, se nesl celý večer, ačkoli flamenka jsme mohli slyšet přeci jen o trochu více. O tom nás přesvědčil hned v úvodu Juan Carmona, který sám pouze s kytarou předvedl, proč patří flamenko k asi nejvirtuóznějším stylům hry na akustickou kytaru. Lepší začátek koncertu si člověk snad ani nemohl přát.
Posléze se začali postupně objevovat i další členové jeho doprovodné kapely. Kromě baskytary, kterou perfektně ovládal Didier del Aguila, nechyběla ani doprovodná kytara a pochopitelně i rytmická část v podání El Bandolera. Po dvaceti minutách přepustila kapela místo na pódiu druhému muži večera, Larrymu Coryellovi. Nemohu zapomenout na okamžik, kdy jsem ho poprvé viděl na záznamu koncertu Meeting of the Spirits z londýnské Royall Albert Hall. Tehdy 37letý Coryell, se zvonáči a hustou hřívou vlasů ze které vykukovaly jen obrovské brýle a Ovation, který doslova naříkal pod palbou jeho trsátkových úderů. Od té doby uplnynulo mnoho let, ale výbušnost letos sedmdesátiletému Coryellovi rozhodně nechybí. Stejně tak jako notná dávka humoru, uvolnění a radosti ze hry.
Úvodní sólový set byl velmi pestrý a desetiminutová zahřívací improvizace byla završena známými úryvky ze Stravinského Svěcení jara. Krása. Právě odkazy na některá klasická díla byly výraznou doménou Coryellova sólového výstupu, protože jako druhou skladbu jsme mohli uslyšet další klasický kus, tentokrát velmi povedenou úpravu Ravelova Bolera. Posléze se ke Coryellovi připojil baskytarista del Aguila a společně zahráli velmi zdařilou verzi Shorterovy skladby Footprints. Před příchodem celého ansámblu se ještě objevil na pódiu Juan Carmona a společně, jen s Coryellem, zahrál jemnou verzi notoricky známé, avšak skvěle reharmonizované skladby Manhã de Carnaval. Večer postupně vyvrcholil příchodem celé kapely a spustilo se pravé výbušné flamenko prostoupené Corryellovými jazzovými sóly, která však do zvuku kapely dobře zapadala. Nakonec ještě závěrečný přídavek, hluboké úklony všech viditelně veselých muzikantů před zcela spokojeným publikem.
Koncert Juana Carmony a Larryho Coryella byl jedním z těch, které trvají devadesát minut, ale vy máte pocit, že jsou přibližně o polovinu kratší. Snad jen škoda, že byl sál Divadla U Hasičů zaplněn jen asi ze dvou třetin.
