Návštěvníci Colours of Ostrava se po čtvrtečním večerním úvodu dočkali prvního plnohodnotného festivalového dne. Od ranních hodin skrápěl festivalový areál sice slabý, ale zato vytrvalý déšť a momenty, kdy se ukázalo slunce, byly poměrně vzácné. Možná to bylo právě ne příliš příznivým počasím, možná jeho rozlehlostí, ale ani ve večerních hodinách nepůsobil festivalový areál zcela naplněně. Spousta lidí ale teprve měla dorazit na největší lákadla Colours. Na pátečním hudebním menu byly velké hvězdy. Velké očekávání vzbudil Bobby McFerrin, nakonec ale více zazářili jiní, méně známí interpreti.

Prohlédněte si druhý festivalový den na fotografiích

Program na hlavní scéně otevřely sympatické a půvabné Norky, kapela Katzenjammer, a postaraly se o možná nejlepší koncert celého festivalového dne. Publikum si získaly už svou překvapivě dobrou češtinou, zahrnující hlášku „Ukončete, prosím, výstup a nástup…“. Hudba těchto čtyř norských dračic se pohybovala od country a folku po rock a punk. Bylo fascinující sledovat, jak při každé písničce změní složení nástrojů, jedinou stálicí byla snad velká balalajka. Celý set Katzenjammer se pohyboval na hranici koncertu a kabaretu i díky výborné práci s publikem. Katzenjammer, a především Anne Marit, mezi písničkami s diváky komunikovaly, dokonce je naučiliy říct „oslí zadek“ v norštině.

Velký ohlas měl u diváků Dan Bárta, který nejprve odehrál svůj koncert s Illustratosphere, aby pak zahostoval v show Bobbyho McFerrina. A vedle věhlasného zpěváka se rozhodně neztratil, naopak. Celé vystoupení McFerrina se neslo v hodně oddychovém duchu a skladba s Danem Bártou byla příjemným oživením jinak trochu utahaného koncertu. Pro někoho, kdo čekal McFerrinovu nejslavnější píseň Don`tW, Be Happy, nebo alespoň větší množství skladeb s klasickou písničkovou formou, mohl být koncert zklamáním.

Set postavený na svém posledním albu představila v Gongu Lenka Dusilová. Zahrála s kapelou, ve které vystupují mimo jiné i Patrik Karpentski a Viliam Béreš z Toxique, a dala tak zapomenout na Lenku Dusilovou tak, jak jsme ji znali dříve. Z písničkářky se vyklubala zpěvačka písní, ve kterých se střídají intimní momenty i strhující taneční části. Koncert Lenky Dusilové naprosto přesáhl hodně strnulý prostor Gongu, sedící publikum nemohlo naplno ocenit show, která jednoznačně patřila na hlavní stage.

„This is fucking perfect fucking night!“

Zlatým hřebem večera pak byl koncert Flaming Lips. Tato alternative-rock kapela s přesahem do psychedeliky to na hlavní scéně pořádně rozparádila. Frontman Wayne Coyne už na tiskové konferenci působil jako tasmánský čert vypuštěný ze řetězů. A rozhodně se nebál užívání slovíčka fuck. Coyne pak i přes své prošedivělé vlasy předvedl v čele Flaming Lips nejvýraznější show dosavadního průběhu festivalu. S působivou vizualizací za zády společně s publikem propařil celou hodinu. Flaming Lips byli vrcholem večera a zároveň ho stylově uzavřeli. ZAZ a Alanis Morissette budou mít plné ruce práce, aby tuto vysoko nastavenou laťku překonaly.