Čtvrteční festivalové řádění odpálila česká zábavovka Legendy se vrací, hrající všechno to, co se lidem líbí. Na ně vzápětí navázali němečtí středověce metaloví Saltatio Mortis. Hudba až příliš připomínající In Extremo více než hudební originalitou upoutávala pozornost frontmanovými pohybovými schopnostmi.
Přesouváme se k Alfedus stage, kde vystupuje česká melodic metalová formace Porta Inferi. Po skvělém albu Another World si rozhodně zasloužili pozornost publika. Na to, že hráli na druhé stagei, měli celkem početný kotel. Je pravdou, že zvukař udělal, co bylo třeba (klávesy i kytary mizely v basokopákové bažině), ale ani to nic nemění na faktu, že zpěv dost ulítával, což je v případě tak zajímavé kapely obrovská škoda.
Fotogalerie Katky Hajdinové ze čtvrtečního večera
Největším otazníkem čtvrtečního večera byla americká formace Kamelot. Nejenže se na naší půdě objevili historicky poprvé, ale rovnou s sebou vzali i čerstvě přijatého zpěváka. Tommy Karevik se předvedl jako vynikající frontman s takřka neomezenými hlasovými možnostmi. Power metalový set byl vyvážený a nenudil. Závěrečný March of Mephisto byl pak už jen třešničkou na výtečném dortu.
Syrovější kytarovou hudbu nám z Irska přitáhli Thin Lizzy. Kdo očekával nářez ve stylu loňských Twisted Sister, měl smůlu. Na druhou stranu ovšem předvedli solidní výkon a oproti mnohým očekáváním dokázali, že opravdu nedostali prime time za zásluhy, ale že za to umí i vzít.
Pro příznivce Metallicy:
Whiskey in the Jar není coverem, jedná se o irskou lidovou píseň, kterou v různých inkarnacích hrály mnohé kapely před i po Thin Lizzy. Z verze irských rockerů vycházela právě Metallica, která za ni dostala v roce 1998 cenu Grammy.
Úplně jinou dimenzi představili návštěvníkům festivalu Within Temptation. Skladby, částečně z posledního veleúspěšného alba The Unforgiving, částečně ze starší tvorby byly podpořeny projekcí na plátně. Nadpozemský hlas Sharon den Adel doplňovaly filmové podkresy s převážně thrillerovou tématikou. Publikum znalo veškeré texty nazpaměť, výborně reagovalo a hodina a půl vystoupení se zdála pouze okamžikem.
Dávno po půlnoci vzali pódium útokem švédští Bloodbound. Vloni vydali skvělé album Unholy Cross a další již mají hotové a plánují jej vypustit do éteru v říjnu letošního roku. Studiově nesmírně zajímavé počiny ale nezakryjí největší slabinu kapely, když dojde na živé hraní – zpěváky.
Vloni na Metalfestu předvedl jejich poslední přírůstek, Patrik Johansson, perfektní výkon, nicméně letos vystoupení působilo dojmem, že se kapela potýká se stejnými problémy stále dokola. Zpěv mimo, občas pouze na půl plynu. Turné je jen pro ty nejotrlejší, přičemž pro zpěváky to platí dvojnásob. Nezbývá, než doufat, že se situace do budoucna zlepší.
