Úmorné vedro, nekonečné fronty na lístky i ubytování, boj ve stanovém městečku o místa, pátrání po ztracených kamarádech. Takhle by se dal v kostce popsat tradiční začátek festivalu, kdy si každý usilovně přeje, aby měl všechny organizační záležitosti co nejrychleji za sebou. Letošní ročník byl navíc zahájen poměrně nevesele, a sice smutnou zprávou o zdravotním stavu hudebníka Michala Hrůzy, který v nemocnici bojuje o život. Organizátoři festivalu v čele s jeho ředitelkou Zlatou Holušovou se však s touto situací vypořádali s noblesou a návštěvníkům opět ukázali, jak by správný začátek festivalu měl vypadat.
Cílem zahajovacího dne je především vytvořit tu správnou festivalovou atmosféru a navnadit nedočkavé publikum na pestrý několikadenní program. Ačkoliv čtvrtečnímu line-upu vévodila poměrně neznámá jména, jež měla všem přítomným ukrátit čekání na pozdní vystoupení hvězd současné alternativní scény MGMT, právě tito “neznámí” interpreti se nakonec postarali o ty nejlepší hudební zážitky. 
Vzduchem ještě poletovaly poslední konfety ze slavnostního zahájení a na hlavní scéně se už připravovaly nástroje prvního velkého projektu. I když slovo nástroje je v tomto případě možná trochu přehnané. Jednalo se totiž o řadu plechových sudů, které si sedmnáctičlenná bubenická skvadra Les Tambours du Bronx před svým zničujícím vystoupení ještě posprejovala. Neuvěřitelný koncert, který začínal jako povedený industriální obřad, se nakonec zvrhl v šílenou testosteronovou show. Potetovaní Francouzi, kteří svlečení do půli těla nemilosrdně bušili do prázdných barelů, předvedli na pódiu strhující rituál, který mohl leckomu evokovat vzpouru vězňů či živelné protesty dělníků ze zapadlé průmyslové čtvrti. Rytmický a úderný zvuk bubnů podkreslený prvky elektroniky a metalu přiváděl do varu nejen neúnavné bubeníky, ale i překvapené publikum. Letošní ročník Colours zkrátka nemohl odstartovat lépe.
A to byl teprve začátek. Další show si na hlavní scéně připravila pětice Francouzů s Egypťankou, kteří si říkají Shaka Ponk a kteří se suverénně stali vrcholem čtvrtečního programu. Jejich vystoupení, mistrně propracované jak muzikálně, tak vizuálně, bylo perfektní kombinací dynamické hudby, efektních videoprojekcí a oslepujících reflektorů. Světelné exploze, rockové a beatové výbuchy s výrazným elektronickým podkresem a křepčení dvou zpěváků převálcovaly nejen nadšené festivalové publikum, ale i všechny předcházející a následující interprety. Obrovská animovaná opice, která dokonce zpívala a rapovala, pak zafungovala jako účinný trademark a šílené vystoupení Shaka Ponk dovedla ad absurdum. Tleskám.
Ve výsledku tak ani nejočekávanější headlineři prvního dne MGMT nedokázali trumfnout masový úspěch francouzských šílenců. Melancholické melodie mladé americké skupiny, která byla dokonce několikrát nominovaná na cenu Grammy, působily jako příjemná ukolébavka nebo pohádka na dobrou noc. Sentimentální texty a pestrobarevné videoprojekce navíc tomuto dojmu ještě přidávaly. Publikum utopené v hloubavých písních tak ve výsledku čekalo hlavně na to, až zazní eponymní singly Kids a Time to Pretend. Bez nich by se celý koncert pravděpodobně slil v jeden velký, příliš sladký celek, z něhož se veškerá radostná festivalová nálada vytratila. Jako samostatné vystoupení by MGMT byli nepochybně mnohem lepší, v kontextu velkého festivalu a počínající únavy ale vyzněli spíš jako solidní uspávačka. Na druhou stranu - kdo by nechtěl, aby mu hezoun Andrew VanWyngarden zpíval před spaním?
Ve výčtu interpretů, kteří měli ve čtvrtek ten nejtěžší úkol, a sice dostat všechny návštěvníky do správné festivalové nálady, nutno ještě zmínit americké country veterány Slim Cessna's Auto club. Muzikanti Slim Cessna a upírský Jay Munly se chopili nejen role zpěváků, ale také kazatelů a na uzavřené scéně odsloužili dynamický country obřad s nápadnými punkovými výstřelky. Skutečnou Ameriku pak návštěvníci mohli okusit i při vystoupení bluesmana Seasick Stevea, který předvedl, stejně jako před týdnem na festivalu Pohoda, skvělé hudební vystoupení.
Prohlédněte si také fotogalerii z prvního dne Colours of Ostrava
Festival Colours of Ostrava hned při svém zahájení dostál pověsti multižánrového festivalu a divákům představil sice většinou nepříliš známé, zato ale výborné interprety. Další ročník úctyhodně odstartoval za doprovodu bubnů, vizuálních show, ohlušujících beatů i animovaných opic a během jediného dne potvrdil, že právě ostravské “barvičky” patří k těm nejlepších akcím, které na české hudební scéně máme.
