Po nevlídném pátečním počasí přišlo sobotní slunce, které nad celým areálem žhnulo po celý den. Důsledkem horkého vzduchu a doléhající únavy z několikadenního veselení se většina festivalových aktivit přesunula do stanů s přednáškami, workshopy či přímo ke zdroji vychlazených nápojů. Ten, kdo se cítil ještě dostatečně při síle, mohl během dne navštívit také jednotlivé hudební scény, kde se představili například jazzový orchestr Preservation Hall Jazz Band, japonské dívčí trio Tricot či později noise-popoví Sleigh Bells.
Pomyslným startem večerního programu bylo až vystoupení hvězdy r'n'b Kelis, jež však nepřineslo žádné velké překvapení. Americká zpěvačka sice odehrála i své nejslavnější hity jako Trick me či Milkshake, které si publikum sborově zazpívalo, její vystupování ale postrádalo energii a šmrnc. A nebylo to jen vinou vcelku monotónního setlistu. Od černošské královny r'n'b přece jen očekáváte něco víc než pouhé decentní vlnění na pódiu v luxusních šatech a váznoucí komunikaci s přítomnými fanoušky.
Podobně by se dalo popsat také pozdější vystoupení britského rapera Trickyho, který ač nepochybně patří mezi mágy experimentální hudební tvorby, naživo je jeho projev opravdu nudný. Na odehraný lineární set skladeb, jehož jednotvárnost ještě podtrhoval střídmý světelný doprovod, tak většina přítomných reagovala houfným odcházením. Ubíjející monotónnost a nezajímavost Trickyho vystoupení navíc byla umocněna i kontrastem s předcházejícími koncerty elektronického dua Mount Kimbie a post-rockových Mogwai.
Britský projekt dvou Angličanů dovezl na Pohodu žánr post-dubstepu, bohatý na výrazné samply, ale i melodické motivy. Oba muzikanti, jak Dominic Maker, tak Kai Campos, vyměňovali během vystoupení mixážní pulty za nejrůznější nástroje, aby samplovaný elektronický zvuk podtrhli kytarovým doprovodem. Nutno přiznat, že by jim svědčila spíše noční hodina, neboť za denního světla vůbec nevynikla doprovodná světelná show a přítomní fanoušci ještě nebyli v dostatečně rozjařené náladě. I tak ale bylo celé vystoupení příjemným probuzením po nevýrazné Kelis.
Za naprostý vrchol programu by se dal považovat sobotní koncert kapely Mogwai, která patři mezi legendy stále populárnějšího žánru post-rocku. Její jedinečné hudební kompozice postavené na plynulé gradaci a vrstvení zvukových ploch zprostředkovaly festivalovému publiku do jisté míry transcendentální zážitek. Jednotlivé skladby si totiž svým hutným zvukem přímo říkaly, aby se do nich posluchači ponořili a nechali jimi unášet. Všeobecně platí, že post-rockovým projektům více svědčí prostředí klubu či koncertní haly, kde je snazší vytvořit skutečně intimní atmosféru, i přesto se však Britům dařilo publikum účinně napínat. Mnohdy infarktové přechody, precizní gradace, teskné a jindy zase agresivní tóny - to je to, co dělá z Mogwai skutečné klasiky jejich žánru.
Opravdovým vrcholem festivalu měli nepochybně být průkopníci žánru britpopu Suede. Vystoupení kapely, která “dospívala” vedle dalších velkých jmen jako Blur či Pulp a patří tak ke skutečným legendám, slibovalo opravdu hodně. O to větší bylo zklamání, které nakonec přineslo. Všechny skladby byly precizně odehrané, zazněly jak ikonické singly, tak novinky z posledního alba Bloodports a frontman Brett Anderson se naběhal po pódiu víc než dost, aby všem přítomným předal něco ze své energie. To se však zcela minulo účinkem. Publikum přijímalo kapelu poměrně vlažně a nereagovalo ani na neustálé Andersonovy výzvy ke zpěvu. Technické provedení tak sice bylo na jedničku, nadšená atmosféra, která většinou doprovází koncerty skutečně velkých muzikantů, se však kamsi vytratila. Možná to bylo postupující únavou, možná přespříliš sebevědomým vystupováním hlavního zpěváka, koncert Suede se nicméně pro mnohé stal rychle zapomenutelným zážitkem.
O půlnoci ještě program zdaleka nekončil a na festivalové návštěvníky se připravovali popoví Goldfrapp a hvězdy současné taneční hudby Disclosure, jejichž koncerty se naneštěstí časově překrývaly. Souboj o fanoušky nakonec jednoznačně vyhrálo právě elektronické bratrské duo, při jehož vystoupení celá scéna doslova praskala ve švech. Lidé zběsile tančili na líbivé jednoduché melodie a nadšeně skandovali, aby vystoupení ještě nekončilo. Skutečně dobrá nálada, která při předcházejícím koncertu Suede chyběla, zde byla přítomna na sto procent.
Třídenní pohodové radovánky byly v neděli ráno zakončeny brzkým vítáním slunce za doprovodu Zakarpatského národního sboru z Ukrajiny. Toto těleso tak udělalo pomyslnou tečku za vyčerpávajícím, ale skvělým hudebním programem letošního osmnáctého ročníku, jemuž vévodila vystoupení kapel Travis, Moderat, Mogwai či Disclosure. Teď už jen můžeme těžit z doznívajících zážitků a těšit se zase na další rok!
