Festivalové veselení pod palbou spalujícího slunce se jevil jako nadlidský úkol. Sobotní line-up naštěstí prozíravě reagoval na (ne)přízeň počasí a během horkých odpoledních hodin návštěvníkům nabídl spíše hloubavější a downtempové hudební projekty. Vedle českých Eddie Stoilow a Dana Bárty, kteří zahajovali na rozpálené hlavní scéně, je nutno zmínit především australského rodáka Cheta Fakera, jemuž se u poměrně malého pódia sešel úctyhodný počet fanoušků. A že měli také důvod. Vousatý písničkář prezentoval nadšenému publiku vlastní úvahy o lásce a ztrátě v písních jako No Diggity, Blush či v asi nejslavnější Talk Is Cheap, které si s ním většina přítomných sborově zazpívala. Celé vystoupení bylo ukázkovým příkladem, že i vcelku jednoduchá performance osamoceného interpreta s několika samply může zaručit kvalitní hudební zážitek. A téměř nábožná úcta, s níž na mladého Australana (nejen) dívčí fanynky pohlížely, byla v tomto případě skutečně oprávněná.
Podívejte se také na fotogalerii: Colours of Ostrava, Ostrava, 19. 7. 2014
O opravdu transcedentální zážitek určený především hudebním fajnšmekrům se postaral islandský pianista Ólafur Arnalds, který na citlivou strunu, respektive klávesu, zahrál v prostředí vítkovického plynojemu. Spolu s několikačlenným hudebním souborem představil divákům své nejnovější album For Now I Am Winter, jehož název, jak interpret sám poznamenal, příliš nekorespondoval s horkým letním počasím, jež sužovalo celý ostravský areál. Podmanivý zvuk houslí spolu s dechberoucím sólem, které vystřihla houslistka Björk, atmosférická hra na klavír a neuvěřitelný hlas Arnóra Dana Arnarsona zapůsobily na publikum jako účinné sedativum. V sále se najednou zastavil čas a všichni se začali oddávat zasněnému polospánku o islandských krajinách, jež typicky melancholické a ambientní tóny, prokládané decentní elektronikou a post-rockovými prvky, evokovaly. Islandský klavírista se stal skutečným klenotem celého programu Colours of Ostrava.
Úkol probrat vedrem umořené návštěvníky a dodat jim energii na večerní koncerty naštěstí připadl rockovému veteránovi Robertu Plantovi, který se proslavil především díky kultovním Led Zeppelin a pyšní se několika cenami Grammy. V Ostravě tento nesmrtelný hudebník vystoupil spolu s projektem The Sensational Space Shifters kombinujícím úderný rock s africkými rytmy a zeppelinovskými motivy. Zprvu lehce páprdovské vystoupení se nakonec proměnilo ve svižnou rockovou dobíječku a nadšený dav pod pódiem odměnil Planta bouřlivými ovacemi.
Role skutečné hvězdy večera ale připadla až na miláčky současné indie scény Bastille, na jejichž vystoupení návštěvníky účinně navnadili předcházející a překvapivě energičtí Darkside. Po jejich space-rockovém vystoupení s výraznými elektronickými prvky se diváci začali nadšeně štosovat u hlavní scény, na níž do dáli svítil nápis Bastille. Britská kapela sice předvedla možná až přespříliš popové vystoupení hodné teenagerovských fanynek, které jásaly a vzdychaly v prvních řadách, atmosféra koncertu byla ale natolik strhující, že roztančila i zaryté odpůrce laciných popovek. Diváci nadšeně skákali, pískali a spolu s nečekaně silným hlasem frontmana Dana Smithe odzpívali celé debutové album Bad Blood. Všeobecná euforie se pak blížila vrcholu ve chvíli, kdy se zpěvák vydal přímo do středu publika, a dosáhla jej odehráním očekávaného hitu Pompeii. Kvalitní zpěv s chytlavými melodiemi a s dobrou náladou všech přítomných zaručily ve výsledku skvělý festivalový zážitek.
Sobotní program Colours of Ostrava úspěšně navázal na vydařený čtvrteční line-up a rozpáleným areálem prostupovala dobrá nálada. Návštěvníci se mohli opět těšit z vydařeného multižánrového zážitku, kdy příjemný soul a podmanivý klavírní ambient vystřídaly rockové kytary a později také samply a strhující atmosféra. Včerejší den si vysloužil devět hvězdiček z deseti.