Crossfaith na svých evropských vyjížďkách navštěvují Čechy a Prahu vcelku hojně. Některým se ještě z živé paměti nestačil vytratit jejich poslední výstup právě v Chapeau Rouge a už pánové stačili klub na rohu Jakubské a Štupartské navštívit znovu, tentokrát v doprovodu druhé japonské melodické rubačky coldrain. Už při příchodu do klubu bylo jasné, že koncert bude vcelku náročnou záležitostí, protože i když se teplota venku blížila třicítce, bylo venkovní klima přeci jenom o něco příjemnější než dole v klubu. Koncert měl původně začít v osm hodin, ale lokální elektro-corová banda The Truth Is Out There byla nucena na poslední chvíli svoje vystoupení zrušit z důvodu zranění člena kapely, proto se začátek akce posunul až na devátou.
Jako první se tedy na pódiu objevili coldrain a začali svůj set pěkně zostra, byť je jejich styl oproti Crossfaith o něco měkčí. Hardcorové pasáže jsou u nich střídány melodickými, někdy až skoro rockovými postupy. Blonďatý zpěvák Masato, který svým hlasovým projevem připomíná Craiga Owense z Chiodos, se s klidem pouštěl do melodického zpěvu i do tvrdších částí. Publikum však zřejmě vědělo, co má přijít spolu s hlavní kapelou, proto se ve stupňujícím vedru nikdo nepouštěl do žádných šílených mosh kreací, přesto si coldrain vyžádali alespoň "zeď smrti" a rozhodně se jim povedlo skvěle připravit půdu pro headlinery Crossfaith.
Čtěte také reportáž z Metalfestu 2014
Po kratší (kouřové a hlavně nápojové) pauze se začaly klubem rozléhat první tóny nástrojů Crossfaith a pánové se v okamžení vrhli na pódium za zvuku masivní We Are The Future. Není asi nutno podotýkat, že pod pódiem začala nezřízená vřava a po klipovkách Monolith a Jägerbomb se původně docela stylově různorodé publikum spojilo v jednu unifikovanou masu zpocených těl. Jak bylo při listopadovém koncertě v kotli horko, tak tentokrát šlo možná i o zdraví, proto se pořadatelé rozhodli stříkat do lidí vodu a házet běsnícím fanouškům plné láhve, což mělo za účel jednak osvěžení a jednak zhašení pálení v ústní dutině po loku Jägera přímo z flašky, kterými Crossfaith polévali první řady, stejně jako minule. Mimo zmíněné songy určitě patřily k vrcholům koncertu další klipovky Eclipse a Countdown To Hell, a i když set trval bezmála třičtvrtě hodiny, díky intenzivní show a letnímu pařáku se zdálo, že koncert trval snad hodinu a půl.
Následoval obligátní přídavek v podobě coveru Omen od britských Prodigy, který však zdržely jakési technické komplikace, což však nebránilo publiku na celý klub skandovat refrén písně i bez hudby. Ti největší veteráni se nakonec vrhli do kotle ještě na závěrečnou Leviathan, a když Crossfaith opouštěli podium, bylo vidět na fanoušcích i na kapele, že koncert skončil v pravou chvíli. Nabízí se otázka, zda chtěli Crossfaith a coldrain pražské Chapeau zbořit a srovnat se zemí, vzhledem k tomu, že v takto malém klubu předvedli stejně šílenou show jako pár dní zpátky na obřím německém festivalu Rock Am Ring. Naštěstí se jim to tentokrát nepovedlo, a protože slíbili, že se tento rok ještě do Prahy vrátí, budiž jim přáno, aby napříště zahráli v nějakém větším klubu, protože jejich fanouškovská základna se pomalu ale jistě rozšiřuje a koncerty jako byl tento na tom mají nemalý podíl.
