Open-air festivaly nám každý rok zpříjemňují letní měsíce a prázdniny, ovšem ne o každém se dá říci, že se odehrává na nějakém opravdu zajímavém místě. Většinou se prostě na nějakou louku, pole, letiště či jinou otevřenou plochu postaví stage, přivezou se toitoiky, areál se oplotí a je to. Pak jsou ale festivaly, které sází na zajímavou lokaci, což často dodá festivalu nevšední atmosféru. Krom aristokratického Brutal Assaultu umístěného v rakousko-uherské pevnosti má podobnou výhodu i velmezský Fajtfest, jehož pořadatelé zvolili místem konání skiareál Fajtův kopec a festival se tedy nachází přímo na vrcholu sjezdovky.
Čtěte také: Letošní Brutal Assault nabídne Slayer a Six Feet Under
Po čtvrtečním "warm-upu" v podobě setů několika lokálních kapel přišel na řadu pátek, který byl ve znamení prvních zahraničních hostů. K těm však ale později. Páteční večer otevřela česká kapela Jizz, která dala návštěvníkům poznat, že nu-metal ještě zcela nezemřel. Došlo dokonce i na cover Feelgood Inc. od amerických Gorillaz, což bylo od Jizz příjemným překvapením. Na pohodovou metalcorovou vlnu naladili publikum opavští The Fall Of Ghostface, kteří vyrukovali pro změnu s coverem na notoricky známou znělku z Pokémonů, s níž se musí trefit do vkusu snad všem dvacátníkům.
Další metalcorovou formací, která se následně objevila na pódiu, byli Shadow Area z jihomoravské Strážnice. Stejně jako u The Fall Of Ghostface i Shadow Area disponují dvěma zpěváky (ovšem u TFOG je jedním z nich vlastně zpěvačka) a předvedli našláplou show, na kterou se prostor pod pódiem začal konečně zaplňovat, aby návštěvníci mohli jako další na řadě spatřit první páteční headlinery, a to moldavské Infected Rain. Jestli Jizz dali najevo, že nu-metal stále žije, potvrdili to Infected Rain beze zbytku. K tomuto žánru samozřejmě odjakživa tak nějak patří dredy, které se na hlavě obligátně houpaly nejen kytaristovi, ale i zpěvačce Leně, vystupující v jakémsi orientálním úboru, což sice nekorespondovalo s nu-metalovou image zbytku kapely, ale pánové pod pódiem si určitě nemohli stěžovat.
Druhým pátečním headlinerem se stali němečtí post-hardcoroví Emil Bulls. Jako jediná kapela z celého festivalu si Emil Bulls přivezli i jakési kulisy a světla, takže pódium vypadalo během jejich setu opravdu pěkně. Němci začali vcelku solidním melodickým pop-corem a jejich setu by se vlastně nedalo nic vytknout, kdyby byl o pár písní kratší. Písně Emil Bulls nejsou rozhodně tak průrazné jako tvorba zbytku kapel, které minimálně v pátek vystoupili a také jejich set byl nepoměrně delší, proto ke konci už spíše nudily a lidé se postupně odebírali do stanů. Po delší přestávce na přestavbu pódia už na zavírající Status Praesens zbyl pod pódiem málokdo.
V sobotu program začal o hodinu později, protože Fourth Face z jakéhosi důvodu odvolali svoji účast, takže Skywalker začali až v sedm hodin. Na propagaci svojí aktuální vysoce hodnocené desky Liberty Island si pánové připravili energický set a show, kterou ale, jak bývá nakonec u Skywalker zvykem, nabourávali sáhodlouhé promluvy, ke kterým se frontman Honza Kučera uchyluje skoro po každém songu. Jak sám koneckonců na pódiu prohlásil, někteří lidé nemají rádi ukecané kapely. Tak. V striktně hardcorovém duchu pokračovali i veteráni Street Machine, od kterých ale bylo lehké zklamání, že si na pódium nepozvali Řezníka a DeSada, aby s nimi odehráli společný song Decibely hněvu. Krom toho ovšem není Street Machine co vytknout.
Poslední kapelou vystupující před sobotními zahraničními hvězdami byli The Truth Is Out There. Jejich inspirace britskými Enter Shikari se ani po třech letech a dvou EP prostě nezapře, přesto jsou TTIOT jedním z těch nejzajímavějších projektů, na které lze na české scéně narazit, a podle toho taky vypadalo jejich vystoupení. Jestli měl někdo publikum pořádně nažhavit na headlinery posledního dne, byli to právě The Truth Is Out There a kluci se toho úkolu zhostili skutečně poctivě, aby v zápětí vyklidili pole pro Jinjer z ukrajinské Gorlovky. Jako by se opakovala situace z pátku, na pódiu se objevila znovu dredatá zpěvačka, tentokrát v klasickém hardcorovém outfitu. Možná díky zpěvačce a jejímu hlasu připomínala produkce Jinjer o něco tvrdší a progresivnější Guano Apes, ovšem Guano Apes na silných stimulantech.
Po tom, co se Jinjer rozloučili a proběhla krátká pauza, vtrhli na stage francouzští hardcoroví samurajové Rise Of The Northstar, asi největší hvězdy festivalu. Jejich kostýmy oscilující na hraně klasické devadesátkové módy a tradičních i moderních oděvů nošených v Japonsku určitě potěšily oko nejednoho diváka pod stagí. Frontman Vithia na pódiu běhal ze strany na stranu a nenechal moshující fanoušky ani na chvíli vydechnout. Rise Of The Northstar sypali do lidí jeden nářez za druhým, zaznělo kompletně celé EP Demonstrating My Saiya Style i píseň z nadcházejícího dlouhohrajícího alba. Když tedy i ROTN opustili pódium a zpocené mosh-bojovníky, nastal čas na poslední akt Fajtfestu 2014, který byl svým zvláštním způsobem možná spíše oddechovou záležitostí. Vysočinskému a moravskému publiku se na závěr festivalu představila již zmíněná horrorcorová dvojice Sodoma Gomora, která svým nemístným smrtelným rapem před spaním možná někoho znechutila, především ale pobavila většinu metalistů a corařů, kteří vydrželi až do konce.
Asi není nic závažného, co by se dalo letošnímu Fajtfestu vytknout, možná tak absenci Fourth Face a hlavně As They Burn, kteří se nakonec nezůčastnili, což ovšem není chyba na straně pořadatelů. Vratné kelímky, vysoká stage, na kterou perfektně viděli i ti, co líně seděli v pivním stanu, perfektně zvládnutá organizace, parádní výhled z vrcholu Fajtova kopce, jak na pódium, tak na rozsvícené noční Velké Meziříčí, a hlavně skvělá a přátelská atmosféra, to všechno činí z Fajtfestu vskutku vyjímečnou akcí, kterou je třeba doporučit každému, kdo má rád tvrdou hudbu a snad by doteď o Fajtfestu neslyšel.
