Electro Deluxe je kapela, založena v roce 2001, fungující zpočátku jako instrumentální progresivní nu-jazzová záležitost v čele se zakládajícími členy saxofonistou Thomas Faurem, basákem Jérémie Cokem, bubeníkem Arnaud Renavillem a pianistou Gaël Cadouxem. Jak čas plyne, k základní sestavě se přidávají další hráči, což jsou Vincent Payen na trumpetu a Bertrand Luzignant na pozoun, aby tak vytvořili dokonale fungující dechovou sekci a kapela získala "big-bandovější" ráz.
V roce 2010 začínají Electro Deluxe spolupracovat s charismatickým americkým zpěvákem Jamesem Copleym. Na albu Play si uzmul pár songů a evidentně se osvědčil, takže v roce 2013 má na albu Home už podstatně víc prostoru a stává se tak podstatným pilířem kapely. Zájem budící je mezi jinými záznam z koncertu v Paříži "Live in Paris", kde kapela hraje s plným big bandem, dýchající jako jeden muž. Na vypálenou pecku Let´s Go To Work od té doby nikdo nezapomene. Co se stylu týče, postupně slyšíme v muzice Electro Deluxe více a více vlivu hip hopu, funku a elektroniky, dnes můžeme říct, že kapela začíná brázdit i vody soulu a taneční hudby.
Do pražského Lucerna Music Baru přijela kapela v základní sestavě všeho podstatného v rámci Agharta Jazz Festivalu, aby nám zahrála pro radost, ale především propagovala letošní nové album Circle, z něhož zazněla podstatná část repertáru. Celý koncert se otevřel v napětí pulzujícím elektronickým intrem, naštěstí kapela fanoušky nenapínala dlouho a po chvíli, dostatečně dlouhé na to, aby vzbudila touhu slyšet víc, už zaujímají Electro Deluxe své pozice. Zpěvák suverénně vkráčí na pódium v typicky modrém obleku s dokonalým úsměvem amerického gentlemana, a už méně obvykle s perfektně zastřiženým plnovousem, který mu dodává glanc moudrého mystika řízlého novodobým hipsterem. Bezpochyby jak svým vizuálem, tak nezaměnitelným projevem, vytváří James Copley charakteristickou image kapely.
Bubeník klepe čtyři a Music Bar se naplno položí do první písně z nového alba s názvem K.O. Následuje smršť novinek jako jsou například All Alone, Liar, oblíbený Devil, či Oh, No!, poté kapela plynule přechází do třídílného akustického setu, kde mají více prostoru instrumentalisté, dechaři si střihnou svá dynamická sóla a párty neúprosně jede dál ve stylu šlapavého, soulového Heaven Can Wait. Krev v žilách nám rozproudí tanečnější Keep My Baby Dancing a Twist Her. V závěrečné písni Smoke předvádí James neuvěřitelnou show při práci s publikem, kdo neskáče a nekřičí, je zpražen zlověstným pohledem, naopak sličné dámy v první řadě se mohly těšit vřelé frontmanovy pozornosti.
Po falešném rozloučení následuje dodatek Eye For An Eye, Staying Alive a naprosto dokonale energií napěchovaná Majestic. Samozřejmě v této kapele nenajdeme slabé články, ale najdeme silnější, čímž je bezesporu fantastický Jérémie Coke hrající na basu. Nejenže hraje naprosto božsky, ale i zpívá a je tak nechutně sympatický, že tu kapelu prostě musíte mít rádi už jen kvůli němu.
Závěrečný činel již zazněl, zpěvák děkuje a děkuje. Krásný moment nastává, když představuje kapelu slovy "You Are the Electro Deluxe", což má samozřejmě za následek skutečně elektrizující vlnu sounáležitosti v publiku, navíc není James Copley daleko od pravdy, protože bez publika by se koncert přirozeně nekonal a právě při živém vystoupení posluchač aktivně vstupuje do hudební události jako nepostradatelný člen. Výsledek je potom dílo kapely, ale i davu pod ní, všichni opletení vibrující energií. A proto nás to tak baví a na koncerty budeme chodit dál, zvláště na takové, jako nám předvedli výteční Electro Deluxe. Díky a přijeďte zas!
