Ve foyer se začalo zhurta - Readymade Backsliders hráli na letošním Blues Aperitivu jako poslední, na cenu poroty proto nečekali dlouho. Kapela má mezinárodní kořeny, baskytaristu Jakuba Smutného a kytaristu Vaška Skalického v sestavě doplňuje soused z činžovního patra, amsterdamský zpěvák Peter Rademaker, bubeník Colton Cutchens je pro změnu z amerického Missouri. Rozdílné původy se pozitivně propsaly do kapelního sebevědomí - jejich funkový groove přitloukal blues-rock do bubínků silou bouracího kladiva.

Frontman sice naznačené image rock'n'rollového božstva v saku s příměsí teplákoviny dostál jen napůl, na jeho muzikantsky poctivém výkonu však lehké šosáctví naštěstí ničeho neubralo. Slezští Black Pin na to šli na velkém pódiu jinak. Czesław Hibner je živoucím důkazem, že na skvělé, posluchači hltané představení nepotřebujete na Blues Alive komediální průpravu. Když jste dobří, dost snadno si vystačíte s mimikou sfingy i jako kapelník. Ostřílené trio udržovalo tikajícím texas shufflem divácká kolena v rytmickém pérování, stejně jako jím zjemňovalo dřevnější, na cigar box zahrané polohy dvanáctky. Menší počty hudebníků s velkorysým prostorem, zvlášť v úvodu, občas zápasí, to však nebyl příklad Black Pin. Má-li někdo v srdci blues - a o tom jejich piosenky rozhodně jsou - zaplní svou upřímnou hudbou i monumentální šumperský kulturák.

Česká stopa byla v pátek výrazná, kultovní. Jakub Noha s Petrem Bublákem a téměř vzápětí legenda, Michal Prokop se svým akustickým triem, učinili z čerstvě zbudované trasy mezi hlavní budovou a Jam Stage rušnou dopravní tepnu, v níž to sborově zurčelo jediným - “Kdy ten Prokop začíná?” Novinka v podobě několika účinkujících naráz, stejně jako po okraj narvaná Jam Stage, mi na obě tuzemská vystoupení vystavily omluvenku. Budu však upřímná, a proto osobní. S českým blues jsem, zřejmě rozdílně od většiny návštěvníků, své hudební putování nezačínala, k ďáblově hudbě jsem se už jako porevoluční dítě mohla dostat přes její původní verzi, a proto sentimentem k domácí scéně netrpím. Koncert mistra si tedy ráda vychutnám jindy, bez tlačenice a vzrušeného špitání okolo.

To Alvin Youngblood Hart a jeho “teorie svalu” kladli na publikum jiné požadavky než prostorovou úspornost - jejich vložka totiž vyžadovala více než špetku syrového humoru. Country blues, rockový nářez…Hart se spoluhráči proskakoval do dalších žánrových škalutek portály z poťouchlých anekdot. “I can see some happiness, some trouble,” odtušil hudebník náladu z tváří napjatých návštěvníků. Jenže dost dobře se tenhle bryskní příměr hodil i na jeho, soustředěně zlomyslnou, show.

Bernard Allison už předvedl plnokrevnou, nikterak komplikovanou zábavu, na kterou se v určitý moment v Šumperku vlastně těší většina z nás. Kapela uháněla vpřed jako parní lokomotiva prakticky od prvních tónů, frčky za parádní večírek si odnesl zejména klávesista Eric Robert, který dav neúnavně roztleskával, a neméně neposedný benjamín, bubeník Matthew Mwangi. Eruptivní variace na klasiky typu Voodoo Child (a tak dál), slýcháváme sice na Blues Alive podezřele často, letošní ročník byl na podobné výlety prozatím skoupý, a tak se na parketu pařilo hodně zčerstva.

Blues z Flander, nebo možná rovnou z Jupiteru, předvedli na Jam Stage zase belgičtí nováčci Boogie Beasts. Vlastním názvem obsáhla tahle čtveřice všechno, s čím do Šumperka přijela - s nespoutanou, špinavou hill country blues smrští. Jako byste mrákotné staříky od močálů napumpovali litry steroidů, na magneťáků zapli fast forward a tu spoušť přitom udrželi po kupě na kmitnutí metronomu přesně. Boogie Beasts se díky téhle šílené kombinaci mohli těšit z nejhlučnějšího, punkově se chvějícího kotle.

Finále Garretta Duttona, tedy G. Lovea, prvního z dvojice letošních headlinerů, pak bez pardonu dostálo kapitálkám z plakátů. Společně se svým kontrabasistou Jimi “Jazzem” Prescottem a bubeníkem Jeffrey Clemensem, kteří tvoří tajnou ingredienci neučesané jazzovo-bluesové omáčky, prorapoval (ano, čtete správně) jásajícím zástupům díry do bot.

I druhý den frčel jako po másle - do festivalové žákajdy třeba zapsat další jedničku.