Billy Cobham představuje jednoho z nejvýznamnějších jazzových bubeníků nejen minulosti, ale i současnosti. Málokdo by spatřoval v usměvavém černochovi jednu z osobností jazzrock utvářející skupiny Mahavishnu Orchestra, kterou v 70. letech založil britský kytarista John McLaughlin. Kromě něj a Cobhama zazářili tehdy v tomto uskupení také houslista Jerry Goodman, baskytarista Rick Laird a český klávesista a skladatel Jan Hammer.
Čtěte také: Legendární britský kytarista John McLaughlin příští rok opět navštíví Prahu
Od těchto časů uplynula již značná doba, ale Billy Cobham stále překvapuje svojí vitálností, energií a hráčskou dravostí, tak jako zamlada. Do Plzně přijel obklopen pozoruhodnou sestavou hudebníků. Klávesáky si přivezl pro jistotu hned dva, byli jimi Steve Hamilton a Camelia Ben Naceur. Baskytarista Christian Galvez zaujal rovněž už tím, že měl vystupoval s šestistrunnou baskytarou. Sestavu poté doplnil kytarista Jean-Marie Ecay, který s Cobhamem hraje již řadu let a patří k jeho věrným souputníkům.
V takto zajímavé sestavě předstoupil před své početné fanoušky v neděli večer v Měšťanské besedě v Plzni. Po nástupu, který připravila kapela, vystoupil za ovací přítomných k monumentálnímu setu bicích s dvěma kopáky samotný Billy Cobham. Již prvními údery ukázal, že má pořád stále velkou sílu, přesný a úderný švih, čímž dosahuje často právě až rockového tempa. Ostatně roli bubeníka nelze zamaskovat ani schopnými spoluhráči.
Ačkoli již tento americký bubeník oslavil dvaasedmdesáté narozeniny, jeho přesnost a preciznost by mu mohli závidět mnozí mladší bubeníci, neboť Billy Cobham se během celého večera nešetřil a táhl s přehledem celý koncert. Lze jen obdivovat, jak rychlý stále dokáže být, ale zároveň jak dovede z těchto bleskových úderů přejít do pomalejších poloh a pohrávat si se zvukem a šelestem v tišších momentech. Neváhal si vzít i několik delších sólových pasáží, aby posluchačům ukázal veškerá svá kouzla, co se techniky týče. Neuvěřitelné.
Největší ovace sklidily starší a osvědčené písně Stratus a Red Baron, které jsou dnes už považovány za jazzové standardy, nicméně Cobham představil i své novější skladby z posledních alb, kdy jako by chtěl do jazzrocku vpašovávat více „karibských" témat připomínající snad jeho rodnou Panamu.
Naservíroval tak divákům tolik složitou fusion, že to posluchači měli možná místy i problém pochytávat. Každopádně rytmicky složité, přelínavé kompozice prověřily i jeho mladší spoluhráče, kde si zaslouží vyzdvihnout jak klávesistka Camelia Ben Naceur, tak i baskytarista Christian Galvez, který dostal do varu diváky v závěru večera při doslova kytarové výměně mezi ním a Jeanem-Marie Ecayem.
Prohlédněte si také fotky z koncertu Billyho Cobhama
Jeho basa v tu chvíli vyluzovala úplný kytarový zvuk, s nímž předvedl sólo, za které by se nemusela stydět ani žádná rocková superstar. Ovšem jinak bylo příjemné sledovat, jak kapela v různém věkovém rozložení fungovala jako kompaktní celek, kde nikdo nebyl upozaďován a ani nepřečníval, ačkoli to samozřejmě byl pohádkový večer o bubenickém hrdinovi Billy Cobhamovi.
V Měšťanské besedě se zkrátka toho večera uskutečnil jazzový svátek, na jaký se dá těžko zapomenout. Billy Cobham prokázal, proč je stále považován za jednoho z nejlepších jazzových bubeníků na světě a lze jen obdivovat, jakou vitalitou disponuje i ve svých letech. Kdo promeškal, může jen hořce litovat, protože něco takového se běžně opravdu nevidí. Ostatně dodnes je Billy Cobham jeden z nejpoptávanějších bubeníků pro hostování vůbec. Jeho jméno tak zdobí jak starší, tak i nové jazzové nahrávky současných jazzových talentů.
