Pátek otevřela na Agrofert stage skupina Navarone pocházející z Holandska. A bylo to otevření více než strhující. Sešla se zde spousta lidí i přes to, že to byl jeden z prvních koncertů. Partička na pódium ale neměla problém všechny hned nabít, roztančit a rozezpívat svojí hard rockovou náloží. Celé seskupení bylo postavené hlavně na zvuku kytar a groovu z bicí soustavy a samozřejmě na ostrém a nakřáplém hlasu Merijn van Harena, který i v ostrých a říznějších výškách nezněl nepřijemně, ale naopak vygradovaně a důrazně. Skupina uměla celkově dobře pracovat s gradací a s efektními pauzami a umně vloženými melodičtějšími až baladickými pasážemi do jinak energizující nálože. Tahle partička zkrátka dokázala, že i bez různých dnes populárních inovací a elektro-udělátek, se dá vytvořit kvalitní muzika, která obstojí i před novými hudebními trendy a zároveň si dokáže zachovat duši a určitou "tradici" z dob minulých. Nebojím se dokonce tvrdit, že to bylo jedno z nejlepších vystoupení pátečního dne. Až je možná škoda, že kapela vystupovala "tak brzo".

Klidnější atmosféru přinesl Fismoll z Polska, o to víc niternou a emotivní. Seskupení obohacené o cello tím získalo tahlé a tklivé tóny, které podpořily už tak hluboký emotivní dojem. Skvělá poslechovka, když si chcete trochu zapřemýšlet.

V podvečer na hlavní stage vystoupila norská mladá zpěvačka Aurora, která si podmanila svojí bezprostředností leckoho. Její éterický vzhled a pohyby patřičně doplňovali svěží elektro-popovou muziku a melancholickou náladu.

Agrofert stage přivítala toho dne také skupinu My Baby, která roztepala dav na své divoké vlně. Těžko zařaditelná kapela si s žádným "škatulkování" určitě hlavu neláme. V jejich hudbě jste mohli najít leccos - funk, rock, blues - a navíc jste ještě pocítili atmosféru jak ze šedesátých let, což nevím, jak se kapele povedlo, ale fungovalo to. Dvě kytary, elektrické housle, bicí - to stačilo k tomu, aby roztančili téměř kohokoliv v publiku.

Podívejte se na fotky z druhé dne festivalu

Zajímavým bodem v programu byla holandská zpěvačka Kovacs, jejíž temný soul-pop byl poněkud ojedinělý v porovnání s ostatní produkcí. Temný groove, táhlé smyčce, podmanivý syrově nakřáplý hlas mladé zpěvačky a zajímavě uzpůsobená scéna, působicí lehce teatrálně až kabaretně. To byla Kovacs, která mimo svých vlastních songů, zahrála pár cover verzí v čele s písní I Put Spell On You, kterou podala svým originálním pojetím opravdu excelentně. Není divu, že se jí přezdívá "holandská Amy Winehouse".

Hlavní hvězdou večera bylo Of Monsters and Men, ale kdo chtěl zažít komornější atmosféru, mohl zajít na Korben Dallas z Bratislavy. Ti měli v publiku plno slovenských příznivců, což jen dokazuje to, že Korben Dallas má dozajisté početnou fanouškovskou základnu. Jejich emotivnější rock si jistě plno lidí vychutnalo, jak se patří. Ovšem v porovnání s ostatními interprety na festivalu, byli Korben Dallas poněkud "bez dechu" a nedokázali překročit stín československé hudební scény.