První festivalový den se bez diskuze vydařil (ČTĚTE ZDE). Sobotní ráno tak nezbývalo než se vyhrabat ze stanu, setřást kocovinu a vyrazit do areálu na koncerty. První kapelou, která mě do Amfiteátru nalákala, byli folk metalisté Elvenking. Ač hráli brzy odpoledne a tedy v tom největším horku, dokázali pod pódiem rozpoutat slušné pogo. To se zklidnilo až při vystoupení řeckého kytaristy Guse G., který hrál například ve skupině Firewind nebo v sólovém uskupení kolem zpěváka Ozzyho Osbourna.
Gus G. králem kytary
Poctivý hard rock Guse G. se na pogo opravdu nehodil. I dav pod pódiem trochu prořídl. Naprosto neoprávněně. Gus G. předvedl jedno z nejlepších hudebních vystoupení celého Metalfestu a nesmazatelně se dostal na pomyslný trůn kytarového krále. Kromě vlastních písní Mr. Manson, Fearless nebo I Am the Fire zahrál Gus G. i dva covery – Cold Sweat od Thin Lizzy a Money for Nothing od legendárních Dire Straits. Už při prvních tónech kytarové melodie Money for Nothing se spustila ohromná vlna aplausu, který kytarista po zásluze ocenil. I přes svá četná hudební angažmá a kytarový úspěch je totiž Gus G. sympaťák, který si cení svých fanoušků.
Daleko větší dav pod pódium přitáhla až mezinárodní kapela Beast in Black. A stejně jako první den, i v sobotu zasáhla hlavně nostalgie. Po rozpadu maďarské kapely Wisdom a poté, co finští Battle Beast vyhodili kytaristu Antona Kabanena, vznikli právě Beast in Black. Kabanen společně s baskytaristou Wisdom Mátém Molnárem shromáždili pár dalších muzikantů, vydali dvě desky a začali šplhat na žebříku popularity rychleji, než kdokoliv očekával. Jejich hudba i vystupování je sice poněkud powermetalové klišé, ale kupodivu funguje a fanoušky si získává. A v Plzni to Beast in Black jen potvrdili. I zvuk měla skupina parádní, což vydrželo i následujícím Stratovarius. Ti byli čistě a jasně slyšet i mimo areál a v odlehlejších částech kempu.
Drak vypadal jako Eddie
Po Stratovarius už sobotní večer ovládl growl. Nejprve v podání britské black/gothicmetalové formace Cradle of Filth. Ta svůj set otevřela šestnáct let starou skladbou The Promise of Fever. Zpěvák Dani Filth nejspíš ovládá nekromancii. V lednu 2018 totiž při pražském koncertu v rámci turné k albu Cryptoriana zpíval tak strašlivě, až jsem jeho hlasu napsala nekrolog (ČTĚTE ZDE). Na Metalfestu byl Dani Filth ale ve skvělé formě. Pravda, léta dřiny a vysokého screamu se na jeho hlasu podepsaly tak jako tak. O to úctyhodnější byl Filthův plzeňský výkon. I kdyby ale při písni Nymphetamine (Fix) neodzpíval ani tón, nikomu by to nevadilo – dav fanoušků zpíval dost nahlas i bez frontmana. Ten se o to líp předvedl v písni Heartbreak and Seance, kde mu zdatně pomáhala vokalistka a klávesistka Lindsay Schoolcraft svým takřka operním hlasem.
Čistě s growlem si vystačili headlineři celého Metalfestu Amon Amarth. Na ty se přišlo podívat tolik fanoušků, že v areálu prakticky nebylo k hnutí. „Dobrý večer, bratři a sestry," přivítal se s Plzní frontman Johan Hegg lámanou frází v češtině. Angličtina v textech písní First Kill, Asator, Cry of the Black Birds nebo Shield Wall mu ale slušela daleko víc. A když za celou kapelou vzplály runy, fanoušci byli blahem bez sebe. Škoda jen, že spousta písniček Amon Amarth si je natolik podobná, až člověk chvílemi neví, jestli poslouchá pořád první, nebo už skupina hraje třetí. Ke konci hodinu a půl dlouhého setu pódiu vévodila obří nafukovací dračí hlava. Jen když se hlava nafukovala, měla jsem chvíli skoro dojem, že jde o kulisu Eddieho, maskota Iron Maiden. No co, výraz mají obě potvory stejný...
