Helloween&Gamma Ray: Tak stejní a přece odlišní

23.03.2013 12:30

Helloween&Gamma Ray: Tak stejní a přece odlišní ^Doporučeno

Helloween/Gamma Ray Foto: Eva Makovská/MusicWeb.cz

Pátek 22. března patřil německému power metalu. V pražské Tipsport aréně se společně na jednom pódiu představily kapely Helloween a Gamma Ray.

Dva roky uběhly od poslední show dvou provázaných legend německého power metalu. Minulý rok nám sice dvě osoby nerozlučně spjaté s fenoménem Helloween nabídly nový projekt Unisonic, ale stěžejní bandy vyčkávaly a připravovaly nový materiál.

V otázce nahrávání mají Helloween podstatný náskok; již stihli vydat nové album Straight out of Hell zatímco Gamma Ray přišli „pouze“ se singlem Master of Confusion. Po koncertní stránce měla ovšem zase navrch Hansenova kompanie; obhajovala fenomenální formu z miniturné Skeletons&Majesties. Oproti tomu Helloween museli fanouškům vynahradit otřesnou show z Masters of Rock 2011.

Autogramiáda

Každý, kdo zhruba tři hodiny před koncertem šel kolem Bontonlandu na Václavském náměstí, musel být překvapen tím, co slyšel. Namísto obvyklého mainstreamu zněly z repráků ostré kytary kvílející v řádném tempu. Po průchodu dveřmi získal člověk pocit jakoby prošel nějakým magickým portálem a nedopatřením se octl v nějakém bizardním panoptiku.

Dlouhá řada postav v černých tričkách se táhla neznámo kam a takřka se nehýbala. Prostory obchodu bloumali zmatení metalisté marně hledající mezi těmi nejodpornějšími produkty hudebního průmyslu sekci Hard&Heavy. Ta byla chytře umístěna podél fronty, aby si návštěvníci mohli rovnou urvat pár placek na podpis nebo pro doplnění své sbírky CD.

Zaslechnuto v davu: „Večer to bude slabý. Není tu Andi, asi je zase na plech.“

Zaměstnanci dávali po celou dobu ostentativně najevo, že hudba ani společnost podivných individuí jim není vůbec příjemná. Kapela na druhou stranu zářila. S úsměvem rozdali stovky podpisů. Bohužel bez přítomnosti frontmana Andiho Derise.

Následoval přesun do Holešovic. Velmi příjemné bylo otevření haly již hodinu a půl před koncertem, takže fanoušci nemuseli zbytečně stát na mraze. Hala byla plná, ale nikoliv přeplněná, takže měl kolem sebe každý dostatek prostoru na házení hřívou.

Čtěte také: Helloween: Nového alba se dočkáme v lednu

S úderem osmé vlétla na pódium brazilská Shadowside. Kombinace thrash a ženského čistého vokálu se ukázala jako veskrze zajímavá, celkově však bylo vystoupení monotematické až nudné.

Jediným řádným zpestřením byl cover Ace of Spades od Motörhead, který jim zněl opravdu výtečně. Vlastní věci ovšem citelně zaostávaly. Navíc bubeník zápasil většinu vystoupení s triggerem na kopáku, což se projevovalo ve výrazném šramotu, který hrubě narušoval zvuk kapely.

Se skromností nejdřív pojdeš

Po krátké pauze naběhl na stage Kai Hansen se svou bandou. Je opravdu velkým zklamáním, že namísto dvojkoncertu dvou profláklých kapel byla show pojata tak, že Gamma Ray dělali jen pouhopouhou předkapelu. K dispozici měli jen část pódia (zbytek patřil monstrózní scéně Helloween) a v setlistu pouze deset songů (jedenáct s přídavkem).

Set byl poskládán poměrně netradičně, většina obligátních pecek se na něm vůbec nevyskytovala. Vše bylo postaveno tak, aby pokud možno co nejvíce vynikly dvě skladby z připravovaného alba: Master of Confusion a Empire of the Undead. V závěru se alespoň pokusili vše fanouškům vynahradit, závěr patřil skladbám Future World a To the Metal. V přídavku se rozloučili songem Send Me a Sign.

Technicky byli naprosto špičkoví, výměna bubeníka nebyla absolutně poznat. Snad jen celkový zvuk byl upraven tak, aby „moc netlačil“, za to ale stoprocentně nenese vinu kapela. Jako obvykle kytarové kulometné dvojče Hansen/Richter přidávalo ke zběsilým riffům i notnou dávku úsměvu a dobré nálady.

Podívejte se také na fotoreport z koncertu Stratovarius

Začátek programu Helloween byl v ostrém kontrastu se skromnou prezentací Gamma Ray. Začali monstrózně skladbou Wanna Be God, přičemž po většinu skladby hráli zpoza poloprůhledné plachty, takže byly vidět především jejich siluety. Skupina byla očividně ve formě. Na první pohled bylo jasné, že průšvih z MoR 2011 se opakovat nebude.

Kdo hraje, nezlobí

Ještě jednou se přesvědčili, že všechno sedí a ladí, a vrhli se na singl nového alba - Nabatea. Věci ze Straight out of Hell provazovali se starými osvědčenými peckami, některými i z Hansenovy éry. V polovině setu přerušili show bubenickým sólem, které bylo fajn, ale zas ne nikterak výjimečné. Podobně by se daly charakterizovat i Andiho projevy a hecování davu.

Nicméně ve chvíli, kdy se „jen“ poctivě hrálo, bylo jasné, že tohle je nejlepší show Helloween za dlouhá léta. Formu měli skvělou a nové album prodali asi nejlépe, jak mohli. Opět trpěli, podobně jako Gamma Ray, na celkově dost plochý zvuk.

V závěru večera pozvali na pódium Kaie Hansena, aby spolu dali mix songů Halloween, How Many Tears a Heavy Metal. Show završili pompézním provedením songu I Want Out, který odehráli společně s Gamma Ray. Skromnost a prostá radost z hraní se snoubila s majestátností metalové modly, které na počátku vnesla život Hansenova genialita téměř dokonalý paradox.

Úplné rozloučení s publikem doznělo v posledních tónech unarmed provedení písně A Tale that Wasn’t Right.